fbpx

Bojíte se společného spaní s dětmi?

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč:

Pokud nejdete spát opilí, pod vlivem drog, nebo prášků na spaní, nemáte šanci dítě zalehnout. I to nejmenší škvrně se umí ozvat, když se mu něco nelíbí. Opravdu není znám případ, že by bylo dítě zahubeno v posteli vlastními rodiči, pokud byli střízliví a psychicky zdraví.

A co to nevyspání se?

Pokud se budete snažit dítěti v posteli uhýbat (aby mělo dost místa), pravděpodobně vás vystrká až na okraj (nebo dokonce ven z) postele :-)

Ale myslíte si, že vás dítě chce z postele vyštípat a užívat si ji samo pro sebe? Omyl! Chce vás cítit u sebe – proto na vás furt šahá a ochmatává vás, plácá a mačká se k vám. Chce cítit vaše teplo, váš tep a dech.

Prohlídněte si ty obrázky ještě jednou! To dítě je rozvalené, všechny končetiny má natažené – hledá svoje rodiče ;-)

Takže teď když už víte, že ho nezavalíte, a že vás chce mít co nejblíže u sebe, nic vám nebrání si ho přitáhnout blíž k sobě (třeba pod křídlo) a vychutnat si klidný spánek. Třeba takhle:

Pozice s dítětem tělo na tělo má i tu výhodu, že při nočním převalování se, pořád víte, kde dítě je, a nemusíte se bát, že ho omylem praštíte třeba rukou. Budete jedno tělo ;-)

Jak to vyřešit s peřinou?

Záleží, jak moc teple se přikrýváte. Je mnoho možností, jak to vyřešit:

  • Společná peřina (vy se přikryjete jen pod prsa),
  • každý má svou slabou deku (aby mezi vámi nebylo moc materiálu),
  • dítě spí ve spacím pytli/uzavřeném overalu a vy pod slabou peřinou (některé děti to milují, jiné nesnáší),
  • spíte každý v dlouhém pyžamu bez přikrývek (nebo v krátkém za horkých nocí).

Každopádně ani udušení dítěte peřinou se nemusíte bát – i novorozenec se umí hlasitě ozvat, pokud se mu připlete na hlavičku ;-)

S pokrývkami souvisí i další obava:

Nebude nám vedro?

Odpověď záleží spíš na teplotě v místnosti, než na tom, jestli spíte pohromadě. Ale určitě je dobré před spaním řádně vyvětrat a i v noci mít zajištěn přísun čerstvého vzduchu:

  • Pokud máte pasivní dům s rekuperací / klimatizaci, máte vyřešeno,
  • pokud nemáte okno blízko postele, můžete otevřít ventilačku nebo celé okno,
  • pokud by vám průvan vadil, doporučuju aspoň mikroventilaci (nová okna ji mívají všechna),
  • pokud nic z toho nepřichází v úvahu, zkuste větrat přes jinou místnost – otevřete dveře a v jiné místnosti bytu otevřete okno.

Pro spánek dvou osob se doporučuje místnost o velikosti 12 m², takže je super, pokud můžete mít společné spaní v místnosti úměrně větší. Pokud ne, dobře řešte větrání (otevřením dveří si množství vzduchu k dýchání zvětšíte o objem vedlejší místnosti).

Tohle se týká ale spaní všeobecně, není to problém jen společného spaní.

„Jak je pak z vaší postele dostanete?“

Tahle obava trápí především prarodiče a vaše okolí. Často vás před tím varují ale i rodiče, kteří mají děti v pokojíčcích a společné spaní nepraktikují. Jak to? No protože jim ty děti ze svých postýlek v noci cestují k nim do postele. A proč asi? Protože se u rodičů cítí bezpečněji.

A kdy je tedy ta správná chvíle k přesunu dětí do vlastního pokojíku?

Vášnivé nosičky dětí v šátku říkávají: „Až uzraje, odpadne.“ Takže bych to viděla stejně – k tomu bude dítě připravené, přesune se do vlastní postele samo.

Pokud věříte svému dítěti, že ví, kolik mateřského mléka potřebuje, věříte, že pláče proto, aby vám něco sdělilo (a ne vás naštvalo), bude pro vás stejně přirozené důvěřovat mu, co se samostatného spaní týká.

V průběhu času se formy společného spaní můžou měnit, aby vám i dětem pořád chutnalo. Vždycky se dá vymyslet varianta „na půl cesty“ pro odrostlejší děti. Do puberty s vámi nebudou chtít být ;-) (I když vám se po tom možná bude stýskat.)

Co když dítě spadne?

Další obavy jsou kolem pádů dětí ze společné postele. Opět i tady máte několik variant, jak tomu předcházet:

  • Zábrany na okraj postele (prodávají se i sundavací, cestovní, ať vám nekazí vzhled postele přes den ;-) ),
  • děti u zdi + rodiče na krajích postele,
  • matrace přímo na zemi (nebo na nízkém roštu),
  • obložení všech stran postele měkkou dopadovou plochou (peřiny, matrace,…).

Navíc doporučuju dítě co nejdříve naučit z postele bezpečně slézat („Nohy první!“) – my jsme to děti učili ještě před tím, než začaly lézt. Nebojte se pár kontrolovaných pádů za vaší asistence, děti si rychle spojí tu bolest z pádu s nebezpečím, které na ně na okraji postele čeká, a do budoucna si dají pozor. (Aneb učení vlastní zkušeností.)

Pokud máte doma velkého nočního cestovatele, nějaké měkké dopadiště doporučuju každopádně.

A teď trochu pikantnější obava:

„A to už spolu nemáte sex??“

Když manžel sdělil v práci, že čekáme třetí dítě, jeden jeho kolega se tomu děsně divil se slovy: „Vždyť vy přece spíte s dětmi dohromady, ne?“ :-D Jako by to automaticky znamenalo, že od té chvíle jsme na sex zanevřeli.

Jsem přesvědčená, že zdravý partnerský vztah je pro láskyplné rodičovství důležitý, a sex k tomu patří tak nějak samozřejmě. Dokonce bych řekla, že bez uspokojivého sexuálního života bychom s manželem každodenní rodičovské výzvy nedali.

Takže jak to tedy se sexem při společném spaní je?

Zaprvý si nepřipadáme natolik staří, abychom se omezovali pouze na manželské lože. Když děti usnou, máme celý byt jen pro sebe ;-)

Zadruhý jsme objevili kouzlo vědomého milování (slow sex), které je natolik něžné a láskyplné, že ani spící děti poblíž nás tomu nejsou překážkou.

Ty upřímné nádherné emoce děti vnímají a dokonce máme podezření, že se jim pak lépe spinká.

Samozřejmě pokud se nám to zvrtne ve větší divočinu, přesouváme se do jiné místnosti…

A zatřetí – pod pojmem sexuální život si nepředstavujeme jen snahu o (ne)plození potomků, ale i takové to něžňoučké mazlení se, tulení a příjemné dotykové masáže. A to snad v přítomnosti dětí neodsoudí ani největší puritáni. Ostatně stejně příjemné hlazení po vláskách a zádech, pusinky a držení se za ruce dopřáváme před usnutím i našim dětem.

Takže jako jedinou překážku sexuálnímu životu rodičů vidím uspořádání, kdy dítě/děti spí mezi rodiči. To pak ani ta chuť nepřijde. Děti mezi sebe pouštíme jen krátkodobě a výjimečně. (Partner má před dětmi přednost, pamatujete 5. mýtus?)

Ještě je tady jeden faktor, který úspěšnost společného spaní hodně ovlivňuje:

Co když se tulit já nebo dítě nechceme?

Na tohle téma se chci podívat podrobně později, protože je poměrně rozsáhlé. Vyhlížejte tedy další článek ;-)

Ale už teď můžu říct, že není třeba se do ničeho nutit. Zařiďte si spaní podle vašich představ, ať pro vás znamená opravdový odpočinek a můžete svým dětem ráno zas být nevyčerpatelným zdrojem zábavy, lásky a podpory.

Pokud by vás zajímalo, co se líbí na společném spaní mně, jukněte, na jeden z nejoblíbenějších článků ;-)

STAY COOL, ACT WARMLY!

(spěte v chladu, tulte se!)

"Jsem hrdá žena svého muže, architektka a především zažraná máma tří prťavých gentlemanů.
Ukazuju moderním mámám a tátům jak zůstat cool a zároveň věnovat svým dětem hřejivou náruč kontaktního rodičovství.
Vyhmátla jsem pointy alternativních směrů výchovy a srozumitelně je předávám rodičům."

Jukněte na moje story o výchově našich dětí >>
Komentáře
  1. Bětka napsal:

    Skoro všechno bych podepsala, jen s tím přikrýváním to máme jinak: celou zimu a jaro já zachumlaná pod tlustou peřinou, dítě nepřikrytelné; udeřila vedra, já jsem peřinu zahodila a mládě vyžaduje celotělové zakrytí

    • Lucie Machutová napsal:

      To je zajímavý! :-D
      Ono u těch starších je to už asi stejně pupen, těm stačí i dotyk ruky…

  2. Musím říct, že my se společného spaní nebojíme. :-) Na jednu stranu jsem moc ráda, že s námi občas děti spí, protože vím, že příjde doba, kdy o to stát nebudou. Jen by mě zajímalo, kdy u nás nastane ta doba, že „uzraje a odpadne“. Na jaře už u nás došlo k „neúnosné“ situaci. :-D O půl desáte se přišoupala do ložnice dcera (6let) a že u nás bude nocovat (důvod – bojí se). Za půl hodiny se dokůtálel syn (8 let), že u nás taky spí. No a řekněte mu, že ne. Byli jsme už jak sardinky. Takto to dál nešlo. A tak se můj všestranně nadaný manžel rozhodl vyrobit postel pro tři. Ta stará už stejně byla rozvrzaná a pro 4 opravdu malá. Takže máme nádhernou postel pro 3. Když se k nám v noci přišourají děti (já vždycky říkám „jak švábi na pivo“) všichni se celkem pohodlně vyspíme. Je doufám, že jim ta radost ze spaní v naší ložnici nevydrží až do 18 let. Manžel by ji už určitě nechtěl zvětšovat o další lůžka ( i když prostorové rezervy v naší ložnicnici určitě ještě jsou :-D ).

    • Lucie Machutová napsal:

      To je boží přístup! :-) Takové rodiče by chtěl každý! ;-)
      Díky za sdílení

  3. Klára napsal:

    Taky patříme k nebojsům. :-D Eliška s námi spí v posteli od prvního dne. Rodila jsem v noci v porodnici a druhý den jsme hned šli domů, spali jsme všichni tři už na nemocniční posteli a Elišku jsme „bondingovali“ až do rána. Od té doby jsme akorát přirazili k sobě dvě 120cm postele a v únoru asi přirazíme ještě jednu postel, ať máme fakt pohodlí i ve čtyřech. :-D
    S manželem spíme pod francouzkou dekou a Eliška v zimě mívá vlastní spací pytel a je lehce přikrytá sama. Když se přitulí, tak jde k nám, sama cítím, jakou má teplotu a mohu to v noci tak nějak automaticky případně vyřešit. Nemám pocit, že by mě to budilo, nebo rušilo. Naopak si myslím, že spím klidněji, protože vím kde je, jak je na tom a tak.
    Absolutně si neumím představit spát jinde než naše děti a třeba vstávat na kojení…to musí být zabijárna. :-D

    • Lucie Machutová napsal:

      To zní jak pohádka! Takovýhle bonding! x-) Díky za sdílení super zkušenosti! Ta ooobr postel zní skvěle!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů