Je to pár měsíců, co jsem přestala kojit. Po 4 letech a cca 4 měsících.
Né že bych tak dlouho kojila jedno dítě, taková borka nejsem, ale sešlo se to tak, že jsem neměla mezi dětmi pauzu. Kojila jsem v těhotenství a pak ještě půl roku oba najednou.
Teď pauzu mám. Ale za pár měsíců si dám pokračování, takže se dá říct, že kojení je v mém nynějším životě stále přítomná věc. ;-)
Zažila jsem bezbolestné, bezpracné kojení staršího syna, které mě fyzicky vůbec neomezovalo. A zažila jsem i vydřené, vždycky problémové kojení mladšího syna, který se kojit správně nikdy nenaučil.
Kvůli staršímu jsem stravu nikdy nijak neupravovala, kdežto s mladším jsem si zažila protikvasinkovou dietu (spočívá především v naprostém vyloučení sacharidů).
Starší se běžně kojil 40-50 minut a já si u toho mohla číst nebo jen tak relaxovat. Kojení mladšího vyžadovalo minimálně dvě ruce a plnou soustředěnost, navíc se až do odstavení kojil pokaždé z obou prsou.
Vím, jaké to je, zažívat při kojení tu pravou mateřskou lásku, i jak vyčerpávající činnost to může být, když se nedaří.
Dnes začneme letem světem. Snad si najde užitečné info maminka v očekávání, máma kojící půlroční dítě i zastánkyně dlouhodobého kojení.
V 5. dílu seriálu se zmiňuju o specifičnosti tandemového kojení a kojení v těhotenství.
No, na to že tohle měl být jen takový krátký seznamovací článek na téma kojení, nějak se mi namnožil. :-D Tak díky za dočtení a můžete plynule pokračovat dalším dílem. ;-)
(Buďte v pohodě a kojte! ;-))
Krásný článek, vnáší naději do situací, kdy člověk má chuť to zabalit a dát flašku. Je z něj cítit velká podpora, které se člověku často nedostane ani v porodnici, od laktační poradkyně nebo doktorky. Jen tak dál, Lucie, děláš to skvěle!!!
Děkuju moc!
Ta úleva, že je článek vnímán přesně tak, jak byl zamýšlen!…
Luci, moc hezky napsané. Sama jsem zažila kojení obou dětí ( ne teda zároveň) a pokaždé to bylo jiné. Měla jsem obavy, že když se mi to se synem nedařilo a kojila jsem ho plně jen 3 měsíce a do 5 měsíců jen tak silou vůle, že s dalším dítětem to bude stejné. Naštěstí to s dcerou bylo úplně jiné a skvělé. Byla klidná, trpělivá a nevzdala to když mi z jednoho prsa neteklo zrovna takovým proudem jako z toho druhého, které jsem mívala plnější. Nakonec jsem ji kojila až skoro do jejích dvou let (ráno). A jsem za to ráda! Škoda, že tvé články a web nebyl už v roce 2009. Určitě by mi to moc pomohlo. Dnešní maminky se mají! Jestli si pořídím třetí mimčo :-D, budu tvůj web opakovaně projíždět od vrchu dolů a dodávat si tím sílu – kdyby třeba to kojení náhodou nebylo podle mých a miminkových představ! :-)
Děkuju Zuzi! ❤️
Ne nadarmo se říká, že kojení je v režii dítěte… Některé děti s ním prostě problémy mají. A pak ta podpora mamince je fakt klíčová.