Moje story

S manželem jsme vždycky chtěli mít tři děti, ale neměli jsme ani tucha, jak náročný je, mít i jedno škvrně!
Dneska tři děti máme (5, 8 a 10 let). Náš vztah díky nim ještě posílil a rodičovství si fakt užíváme. Objevili jsme s nimi totiž kontaktní rodičovství a respektující výchovu.

To je taková pohoda, když víte, že z každý prekérky s batoletem umíte vybruslit! To je tak ego-lechtající, když k vám kámošky chodí pro radu ohledně dětí. To je tolik lásky, co se vám několikrát za den dostane ve větě „Mám tě rád, maminko“! ♥

A za to vděčíme právě kontaktnímu rodičovství a respektujícímu přístupu k dětem. Je to to nejlepší, co jsme mohli dát jim i sami sobě. I díky tomu mám čas na svoje koníčky (zahradničení, tenhle blog, omalovánky a seberozvojové věci) a každý u nás doma dostává, co potřebuje.

Naše starší děti jsou báječní mladí pánové, co udivovali lidi v obchodě, že na odchodu hlasitě pozdravili, a když si krknou, řeknou „pardon“ : – D
Každý je úplně jiný, ale spolu jsou prostě úžasňáci! Někdy se řežou hlava nehlava, ale když to přepísknou, umí se tomu druhýmu omluvit a pofoukat mu bebí.

Jedeme si tu výchovu podle sebe (z něčeho by asi guruům kontaktního rodičovství, RaBRu, Nevýchovy apod. vstávaly vlasy na hlavě), ale troufnu si říct, že hlavní myšlenky těchhle skvělých výchovných stylů dodržujeme.

A taky nejsme bezradný rodiče, co jim malí grázlící skáčou po hlavě – tzv. volná výchova je něco jinýho. Nemusíme nad nimi stát s rákoskou a nutit je do něčeho silou, ani je sladkýma řečičkama manipulovat kam chceme (obojí jsme jako děti zažili).

Nejsme prdlí alternativci a já fakt nejsem éterická lesana : – D Potrpíme si na kvalitu, a tak chceme to nejlepší i pro naše děti.

Líbí se nám náš život a máme fakt super pocit z toho, jak se naši kluci vyvíjejí – respektující přístup slibuje nebouřlivou pubertu, tak jsme dost zvědaví! : – )

Jenomže! Než jsme se do takovýhleho ideálu dopracovali, bylo to občas dost hustý.

Před otěhotněním jsem o výchově věděla jenom to, jak to pro svoje děti nechci (ani autoritativně, ani manipulativně).
Krátce před porodem jsem už měla něco naštudováno – znala jsem bezplenkovku, věděla jsem, jak správně kojit, co je bonding a proč je důležitej, tušila jsem o existenci bezbolestnýho porodu, hodlala jsem nosit dítě v šátku, …

Ale pak se miminko narodilo, a i když jsem se snažila jet podle svých představ a chlap byl tátou na plnej plyn, stejně nám to přerůstalo přes hlavu.

Předsevzetí, že já ušmudlaná mamina rozhodně nebudu, že budu i na mateřský hezky oblečená (a aspoň učesaná), tak tohle předsevzetí vzalo rychle za svý – dítě potřebuje nosit, máminy vlasy ho nezajímaj!
Lítali jsme kolem prcka a zoufali si, jaktože teď brečí, když je nakojenej, v suchu a jsme tu s ním? Proč jsme si připadali neschopní – my, vždycky ve všem úspěšní??

A jak jsem to řešila bez manuálu já? Ponořila jsem se do toho studia hlouběji, věnovala tomu spoustu času – během kojení jsem si naštudovávala víc o kontaktním rodičovství a taky jsem zjistila, že je fakt důležitý myslet i na sebe. Díky tomu jsme si našli jakous takous rovnováhu a pak BUM! Přišlo druhé dítě.
Tak trochu neplánovaně, ale o to víc chtěně – našemu kojenci nebyl ještě ani rok, když se na těhotenským testu objevily dvě čárky.

Říkali jsme si prima, to dáme, už jsme se poučili, co je a co není nutný, když chceme mít spokojené dítě a zůstat v pohodě i my. Ale ouha!

Náš druhorozený dáreček nebyl tak pohodový týpek jako prvorozený! Spíš by se dalo říct, že to byl pěknej vztekloun – už od miminka. Jasně, mohlo to být ještě horší (náročňátka jsou terminus technicus, a takový on nebyl), ale znova jsme se museli učit, jak na to. Byla jsem na něj fakt naštvaná, že nám zkazil takovou tu domácí pohodičku, kterou jsme si se starším už zavedli.

Všechna zjištění z prvního šestinedělí mi ale dost pomohla, bez toho to mohl být ještě mnohem větší hukot. (Blahořečím bezplenkovku a šátek na nošení dětí.) V tu chvíli jsem ani nepřemýšlela nad tím, co tomu řekne okolí, jak budu vypadat divně. Bylo mi to šumák, hlavně že jsem měla chvíli klidu (pro sebe, pro staršího prďolu nebo pro manžela).

Kdybych okolí víc řešila, mohla jsem dopadnout mnohem hůř. Třeba jako moje kámoška Danka:

Šátek zkusit nechtěla, že prej není indiánská babička. A celé tři měsíce se nevyspala, protože je strávila s malou holčičkou na hrudníku v houpacím křesle. Bála se usnout, aby jí malá nespadla. Bála se pohnout, aby se nevzbudila, a nechtěla nosit po pokoji na rukách. Nechtěla si ji vzít k sobě do postele, protože „od čeho jsou dětský postýlky“ a „nejsme ve středověku, abysme museli spát všichni v jedný posteli“. Nemohla jít ani na nákup, protože v kočárku jí vřeštěla jak pavián a to psychicky fakt nedávala – ty pohledy na ulici hnedka před barákem ji vydeptaly natolik, že to radši otočila zas domů. Byla „vězněm svýho dítěte“. Uf!

A tehdá jsem to pochopila! Kontaktní rodičovství není skvělý jen pro dítě (ano, je to to nejlepší, co můžete dítěti dát), ale je výhodný i pro nás rodiče!

Začala jsem si víc všímat, v čem všem nám pomohlo, co všechno díky němu děláme jednodušeji a s lepším pocitem.

Zabrousila jsem do podstaty všech těch supr směrů ve výchově a vyhmátla si z každýho to nej nej pro nás. Přetavila jsem ty (často dost ezotericky definovaný) zásady a pointy do naší řeči, řeči racionálních lidí, pro který postování není sprostý slovo a mikrovlnky se nebojí, naopak ji velebí.

A tohle svý know-how nabízím i vám. Abyste se nemuseli prokousávat všemi těmi knížkami, kupovat spoustu kurzů, koukat na tunu videí, trápit se zjištěním, že na tohle fakt čas nemám!

Chci vám pomoct najít si vlastní způsob výchovy dětí. S mou pomocí si ujasníte, co je pro vás a vaši rodinu důležitý.

Ukážu vám, že kontaktní rodičovství není bláznivá alternativa a ezoterická šílenost ; – ) Na konkrétních příkladech si předvedeme, jak můžou být moderní technologie v tomhle stylu výchovy užitečný a že vás nemusí od dětí separovat, jak se mnohde tvrdí.

Nebudu vás nutit utéct s miminem do lesa a zpřetrhat vazby s okolím, abyste se na dítě naladili, a díky tomu nastartovali to „správné“ kontaktní rodičovství. Naopak! Ukážu vám jak na to, abyste i vy byli ve své nové roli spokojené mámy a hrdí tátové.

STAY COOL, ACT WARMLY!

Odstraníme spolu překážky v cestě za úspěšným rodičovstvím a rozpustíme strach „abych nebyla jiná“ (čti divná). Vyladíme spolu, které oblasti jsou pro vás to pravé.

Každá rodina to bude mít jinak – má jiné potřeby, jiné priority, jiný životní styl. Každý je originál a originální věci prostě JSOU JINÝ než ty ostatní.

Budete inspirací pro vaše kamarádky i širokou rodinu a zaručeně se vám v mateřství/tátovství uleví ; – )