Co vám brání začít?
Je to obava, že nebudete umět miminko správně držet? Nevíte kdy dítě dávat vyčůrat? Nedokážete si představit, jak bezplenkovku praktikovat venku? Hodláte zároveň s BKM přejít na látkové pleny a moc se vám do nich nechce? Nevíte jak si připravit místo, kde budete kyblíkovat?
Na to všechno se vám pokusím v tomhle článku odpovědět ;-)
Polohy miminka
Základní pozice je v klubíčku – dítě držíte pod stehny, jeho záda leží na vašem břiše, nahatou prdelku má strčenou v kyblíku nebo nad nějakou mísou/umyvadlem.
Můžete ho držet v rukách různě – zkuste, co vám a dítěti nejvíc vyhovuje.
Miminka s refluxem více položte – buď ho mějte v náručí (viz foto) nebo ho položte na svoje předloktí (viz obrázek).
Ty úplně nejmenší prcky poberete i do dlaní (viz obrázek).
Vždycky hlídejte, ať má dítě podepřenou hlavu (nejmenší ji potřebujou zajistit i do strany), záda podepřená na co největší ploše, kolena výš než zadeček, páteř dokulata nebo rovně, ale symetricky!
Kdy dávat na kyblík
Záleží na vaší povaze – který způsob je vám nejbližší (více viz tady). Pokud vůbec netušíte, zkuste dát dítě vyčůrat po každém probuzení. Ideální je, být u něj už když se probouzí, a hned ho začít rozbalovat z plen – některá miminka čůrají ihned po probuzení.
Jaké další časy k tomu postupně přidáte, je jen na vás. Jen opakuju, že cílem je spokojené dítě, ne dítě bez počůraných plen ;-)
Co zvolit za plenu jako pojistku?
Odkládáte bezplenkovku kvůli informaci, že s látkovkami to jde snadněji? Nemusíte. Dítě sice v papírové pleně mokro moc necítí, ale jejich používání není překážkou v BKM. Jestli vás to blokuje, klidně jeďte na papírovkách. (Viz mýtus č.4 v tomhle článku.)
To, jaký typ plen a svrchňáčků na bezplenkovku použít, je velké téma, na které chystám e-book zdarma.
Ale určitě se bezplenkovka dá praktikovat i s úplně normálními látkovými plenami – jenom třeba zjistíte, že je nemusíte tolik vycpávat – slouží jen jako pojistka při nehodě a víc než jedno čůrání nebývá potřeba zachytit. Na plenách to fakt nestojí, použijte libovolné. Ty speciální vám to jen můžou zpříjemnit ;-)
Jak prakticky na to
Pro první pokusy je nejpohodlnější sednout si na gauč. Pěkně se uvelebte (pokud se nemůžete opřít, dejte si za záda polštář), ať jste uvolnění. Vedle sebe si položte přebalovací podložku, nachystejte k ruce kyblík, něco na utření zadečku, něco na vyhození špinavého ubrousku nebo pleny.
Umístěte si kyblík mezi stehna – stehny si jej přidržujte. Rozbalte dítě a chyťte ho pod hlavou a pod prdelkou. Přemístěte dítě do svého klína nad kyblík. Ruku pod hlavičkou můžete vyndat – hlava a záda se opírají o vaše břicho. Přehmátněte ruce pod stehýnka dítěte. Pěkně ho do kyblíku usaďte – kostrčí se může o zadní stěnu kyblíku opírat. (Pohodlnější pro ně je, když u toho kyblík trochu nakloníte směrem k sobě – viz obrázek.)
Zkontrolujte, jestli chlapečkům nemíří penis mimo kyblík, případně ho prstem nasměrujte dovnitř. Řekněte, že už může čůrat, nebo vyslovte váš čůrací zvuk. (Nezapomeňte na kakání – některé děti opravdu čekají, až to vyslovíte.)
Při čůrání/kakání dítěte říkejte zvolený zvuk (my to vyslovujeme celou dobu – lépe se jim to slovo s tím dějem spojí). Pak dítě nahrubo osušte ještě na kyblíku, aby vás neznečistilo cestou.
Chytněte jej jednou rukou pod hlavou a přemístěte zpátky na přebalovací podložku. Kyblík položte stranou, ať ho nevylijete. Očistěte dítě, jak jste zvyklí. Máte hotovo :-)
A co bezplenkovka venku? U doktora? Na cestách? V šátku? A co v noci?
Nejtěžší je, nestydět se na veřejnosti dát dítě vyčůrat ;-) Zbytek se moc neliší.
U DOKTORA – V čekárně si určitě je kam sednout, takže jako doma. Kyblík se nám vejde do přebalovací tašky, nebo se prodávají i cestovní verze – skládací miska pro psy to je. Vyléváme ho na WC.
NA CESTÁCH – V autě zastavíme a vezmeme si dítě na přední sedačku – posuneme ji dozadu, ať máme co nejvíc místa (popř. zasuneme volant). Všechno přichystáme na vedlejší sedadlo nebo partner pomáhá a podává. V mrazu si podáme dítě ze sedačky vnitřkem auta. Kyblík vyléváme do příkopu nebo do kanálu, na benzince na WC. Vytíráme ho dosucha kapesníčkem.
Vlak je jako kdekoliv jinde. Letadlo podobně. Nejhorší mi přijde autobus nebo tramvaj, tam aplikujeme vysvětlení (viz níže).
VENKU – Buď najdeme lavičku (super je mít s sebou izolující podložku – pod svou sedínku), nebo změníme pozici na dřep (viz obrázek). Výhoda venkovního prostředí je, že často ani kyblík nepotřebujeme – tráva nebo kanál to jistí.
Co se oblečení týče, používáme návleky na nožičky, aby mohla být holá prdelka, ale nožičky zůstaly v teple. Existují i speciální kalhoty rychloprdky, které odhalují jen to nejnutnější. (Více najdete ve zmiňovaném e-booku.) V úplné zimě dáváme vyčůrat venku, jen když jsme si opravdu jistí, že potřebuje, a ihned zas oblíkáme zpátky. (Z dvaceti vteřin na mrazu dítě neonemocní.)
Jinak VYSVĚTLUJEME: Řekneme, že teď ho nemůžeme dát vyčůrat, že má plenu, a že se může vyčůrat do ní. A že jestli chce, může vydržet 5 (10, 15) minut, pak ho dáme vyčůrat v autě (doma, venku, na WC,…).
Pokud to bude silná potřeba, dítě se vyčůrá do pleny. Pokud se rozhodne vydržet, dokáže to i 20 minut (naše zkušenost s několikaměsíčními kojenci v obchodě).
Tohle používáme od narození – dítě nám rozumí, jen to neumí dát najevo. (Přesně kvůli tomuhle se metoda jmenuje komunikační – komunikace o vylučování je jejím základem.)
V ŠÁTKU – Doma dítě jednoduše z šátku vyndáme, umožníme mu se vyčůrat a zase ho vrátíme do šátku zpátky. Často bývá čůrání jediný důvod nespokojenosti v šátku ;-) S šátkem venku je to stejné jako s kočárkem, jen s sebou asi kyblík nemáte, tak musíte najít vhodné místo na čůrání. Určitě ale dejte dítě vyčůrat před navázáním do šátku a pokud je vzhůru, i po vyndání z šátku.
V NOCI – Co se signálů týče, budou asi jiné, než přes den (například vrtění se, celková napjatost těla, bouchání ručičkou do matrace, fňukání,…)
Doporučuju si všechno připravit k posteli a nechodit po nocích kvůli čůrání po bytě – některé děti to nemají rády. I pro vás je pohodlnější, nemuset z postele vylézat. Můžete mít u postele jak kyblík, tak nepropustnou podložku, nové pleny, koš na odpadky, termosku s vodou,…
Světlo volte co nejtlumenější (my už to umíme potmě).
Zdá se vám to moc komplikovaný?
Není nutný bezplenkovat vždy a všude – klidně se na to venku nebo v noci vybodněte, pokud se na to necítíte. Nenechte vaše obavy stát vám v cestě to zkusit!
Začněte doma a postupně přidávejte další situace, kdy to zkusíte. Jen je dobré vědět, že pokud si dítě na čůrání do plen zvykne, nebude vám už dávat signály, že se mu chce. Už bude třeba spoléhat jen na časování nebo intuici.
Jděte do toho a zádrhely řešte, až nastanou. Držím vám palce!
STAY COOL, ACT WARMLY!
(Buďte hustý a bezplenkujte ;-))
Nám se to nedařilo, nevím čím to. Někdy první nebo druhý měsíc měla dcera i celý den kdy se dařilo (signály jsem nikdy nepoznala, ale prostě jsem to zkoušela při přebalování, nehla brvou, až když čůrala se oklepala :) ) a pak jí to začalo vadit, brečet, vzpínat se, tak jsme přestaly, nechtěla jsem jí to vzpříčit. Pak až kolem roku když začala sedět jí zase začalo bavit čůrat do nočníčku, ale trvalo to max. dva týdny a zase se začala vzpínat..výjimečně to jde když ji držím nad lavorkem. Teď (13m) řekne že se jí chce/ že čůrá, ale na nočník nechce :D Přitom přebalování a pleny nemá ráda (máme látkové). Asi je prostě tvrdohlavá nebo nevím, má to tak se vším :)
To jsem ještě neslyšela, ale možné je všechno. To je dobře, že jste se na to vybodli, lepší spokojené dítě v mokrých plenách, než nešťastné v suchu ;-)
Ahojky, syn má 3 měsíce a už měsíc je cely den bez plen. Okolí? Neřeším a nevnímám hloupé reakce. Pomůcky? Doma wc prkénko otočené opěradlem k poklonu, syn se opře o můj hrudník a nepočůrá poklop a nic okolo, venku nočník stejný postup, nebo tráva. Signály? Žádné zvuky, sem tam brečí když chce, spíš se kroutí, Tříská nohama. Jak často? Po probuzení, po kojení, před spaním, když si myslím, že by mohl chtít, venku cca co 30 min zatím preventivně. Co pod oblečení? Slipy 3x v sušičce, aby se srazily.
Za mne, hlavně se nebát, neřešit okolí, neztrácet hlavu z prvotních neúspěchů, užívat si to. Hlavu vzhůru, ani chodit a mluvitse nenaučí hned a samo
Užitečný článek, obzvlášť obrazky jsou super. Knihu o bezplenovce četla jsem už v 1 těhotenství, ale bylo toho na začátku moc a neměla jsem chuť zkoušet. Dceru začala jsem davat na nocnik když seděla (cca 8 měsíců ) jinak použivali jsme latkové pleny. Bez plen byla v roce a půl. Ted mám 5 měsíčního synaa a za sebou první pokusy, bohužel dost často mne počůrá Ještě to moc neumím s klukem… Ale mám trochu strach z reakcí okolí, jak to bylo u vás?
Díky moc :-)
Já mám samé kluky, takže rozumím :-D Prostě je potřeba držet jemně penis prstem dolů do kyblíku ;-)
Reakce okolí nás nějak nerozházely – bydlíme daleko od nejbližší rodiny, z ostatních jsme si nic nedělali. A spíš to byly reakce údivu, než nějaké negativní. Ale manžel radši zalezl někam do ústraní hodně dlouho… Časem se otrkal taky, je to jen o sebevědomí :-)
Dekuji za clanek. Zkousim to. Pokud jsem zacala s petitydennim miminkem, je sance, ze bude signaly davat? Cura do plen, mame latkove. Dnes rano se povedlo zachytit nejvetsi denni naloz, ale spise nahodou. Tak jsem zvedava, jak to bude pokracovat. Takhle male miminko cura dost casto, nebude nespokojene, kdyz pak nebude moct na kyblik pokazde? Anebo naopak nebude si moct zvyknout na kyblik, kdyz jednou to je tam a jindy zase do plenky?
Hani, šance je velká. Pokud tedy máte miminko, které signály dává – některé děti je prostě nedávaly nikdy.
Vyplatilo se nám reagovat na každou potřebu – což je v tomhle věku opravdu často. Ne vždy jsme mohli na kyblík dát, ale minimálně jsme pokaždé zareagovali – dali jsme najevo, že o jeho potřebě víme, a třeba mu vysvětlili, proč ho teď na kyblík dát nemůžeme. Zároveň jsme plenu hned, jak to bylo možné, vyměnili.
Je lepší si v tom udělat nějaký systém – například po spaní/kojení dávat pokaždé, na procházce jen někdy, s prarodiči nikdy apod. – tomu se dítě snadno přizpůsobí. Samozřejmě že čím víc je těch situacích, kdy ho na kyblík nedáme, tím je pravděpodobnější, že signály dávat přestane nebo nebude chtít na kyblíku být.
Každé dítě je jiné, některé si bezplenkovku vyloženě vynutí, jiné to mají na salámu a je jim tak nějak jedno, kam čůrají.
Udělejte si to tak, aby vám to bylo příjemné – všem ;-)
Držím palce!
Bezplenkovali jsme s dcerou hned po návratu z nemocnice a bylo to super. Někdy úspěšnější dny, někdy bojkot, ale celkově velmi pozitivní zkušenost. :) neměla opruzeniny, míň praní, a bylo bezva vědět, že je několik možností proč pláče – jelo se kolečko mliko – čůrat – spinkat – čůrat – mliko… až jsem se strefila a ona byla spokojená že ji máma chápe. no a teď se těším na pokus číslo dva.
Díky za hezkou zkušenost! :-)
Milá Lucie, moc děkuji za tento článek. Bylo to přesně to, což mě nakoplo! Látkové pleny jsem měla rozmyšlené už dávno, bezplenkovku jsem měla někde na hraně sci-fi. Malá dávala poměrně jasné signály, ale pořád jsem se bála praktického provedení. Až jsem se doklikala sem, zkusila a hurá. Mým cilem je prozatím plenka nepokakaná, což se v naprosté většině daří.
Škoda, že nemám fb, ráda bych se jinak přidala do skupiny.
Díky i za další články, oceňuji především Ježíška, skvělý přehled o výchovných směrech a taky slow sex:)
Markéta
Skvělé! To mě moc těší, Markét :-)
Děkuju za pochvalu i za přízeň ;-) Můžeme zůstat v kontaktu i díky Novinkám od Zažrané mámy (odkaz na ně je v každém článku), ale chápu, že skupina stejně naladěných rodičů se jen tak nahradit nedá ♥
Moc děkujeme za článek, doma nám moc pomohl, stejně jako celá tato skvělá a poměrně zábavná metoda.
Jenom tak pro zajímavost k těm čůracím a kakacím zvukům – máte nějaké osvědčené tipy? Případně klidně pište pro zajímavost :D My doma jedeme z generace na generaci předávané „A-A“ :D
Jsem ráda, že článek pomohl :-)
My používali zvuk „číí“ pro čůrání a „e-e-e“ pro kakání. Jaký zvuk zvolíte, je v podstatě jedno, jen pozor, ať to nezní stejně jako vaše tišící chlácholení (třeba pššš) – ať se vám dítko nevyčůrá nevhod ;-)
Mám radost, že se zapojují i další tatínci! ♥
Tak ať se daří! :-)
Lucie díky za sdílení! :-)