Bezplenkujeme i třetí dítě, a tak se už zase setkáváme s otázkami, proč ty děti nutíme sedět na nočníku od miminka. Taky se nás lidi ptají, proč si to tolik komplikujeme, proč ho prostě nenecháme počůrat se? (Starší generace dokonce projevila obavu, jestli mi to dítě poroste, když nebude zalévané! – porodila jsem snad hlávku zelí? :-D) Další komentáře jsou v duchu: „Tak ho netrapte…“ nebo „Vždyť je malej, má právo se počůrat.“
Tak aby bylo jasno:
Beplenkovou komunikační metodu (bezplenkovku) neděláme proto, abysme byli nějaký cool rodiče, nebo abychom ušetřili pleny (to je jen příjemný benefit). Neděláme to pro masírování svýho ega, ani z nějakýho hlubokýho přesvědčení, že tak je to správné a tak to má být!
Děláme to čistě v zájmu dítěte – prostě proto, že to od nás vyžaduje.
Důvody, proč začít bezplenkovat se můžou u rodičů lišit (viz můj předchozí článek), ale jakmile vám dojde, že čůrání dětí mimo plenu je jim přirozené, že je jim takové chování vlastní, nemůžete přestat ;-)
Pokud totiž začnete dostatečně včas, dítko ještě nebude naučené čůrat si a kakat do kalhot, a bude dělat všechno proto, aby mohlo vykonat potřebu mimo ně. U nás to zahrnuje vyplazování špičky jazýčku (signál Chci na kyblík), když to není zaregistrováno, následuje pofňukávání a vrtění se, a pak přijde na řadu pláč. V ten moment to máme tak padesát na padesát, jestli je, nebo není počůraný. Když ho dáme včas (tzn. před tím, než se rozbrečí), máme momentálně téměř stoprocentní pravděpodobnost, že bude suchý a do kyblíku se vyčůrá.
Jeho spokojenost, když mu vyhovíme, je pro nás tím motorem, co nás žene v tom pokračovat.
A že je spokojený, víme jistojistě – taky se vám dítě začne chechtat při rozbalování z plen? ;-) Stačí rozepnout suchý zip svrchňáčků a z fňukání se přepne do sladkého úsměvu a někdy i smíchu ♥
Až ho zas trůnění na kyblíku zajímat nebude (a z předchozích zkušeností už víme, že takové období přijde), nebudeme na tom trvat. Ať už z přesvědčení nebo jiného „bohulibého“ důvodu. Náš cíl je spokojené dítě!
Pěstujeme tímhle mezi námi důvěru – on s námi komunikuje o svých potřebách (chci čůrat, chci kakat) a my mu je v rámci svých možností naplňujeme. Jsme pro něj parťáci, o které se může opřít. Už teď, i když ještě mluvit neumí.
Takže až vám zas někdy prolítne hlavou, co si o bezplenkovce pomyslí vaše okolí, hoďte na ně bobek a připomeňte si, že spokojenost vašeho dítěte je pro vás důležitější, než „mediální obraz“ vás, jako rodičů ;-)
Buďte sebevědomí rodiče – takové si vás vaše děťátko zaslouží!
STAY COOL, ACT WARMLY!
Je až neuvěřitelné jak takový prďola dokáže “říci” co by chtěl :-)
Dokonce si dovolím tvrdit, že daleko aservitněji než mnoho dospělých ;-)
Pravdu máš! :-)
Ahoj Luci,
dekuji za skvely web, zrovna hltam vsechny tve clanky.. mame 3 tydny a predem jsem vice cetla jen o kojeni (kojime krasne hned od zacatku), a slysela pojmu bezplenkovka (coz jsem povazovala za vyssi divci a s prvnim mimi nedostizne) a spolecne spani (ktere mi ovsem velikost nasi postele spolu s okolim zvyklalo).
Nicmene pomalu ale jiste jsme kontaktni.. latkovky jedeme od prichodu z porodnice, spolecne spani asi od 4 dne kdy to proste vyplynylo a malinkej je mnohem spokojenejsi a VYSPIME se. No s po asi tydnu nakonec I BKM. Je zajimave, ze nam hned odpadla potreba resit vetsi savost plen a ze miminko opravdu velice casto svou potrebu udela. Zatim tedy stale hledam vsechny signaly, ale jsme na ceste. Muzes mi poradit, jak dlouho asi tak na nocnicku drzet? Casto vetsi plac znamena curani , takze uplne nepoznam, jestli vzteka, ze chce z nocnicku nebo proto, ze chce curat/kakat a nejde mu to..
Jeste jednou dekuji za sdileni vzacne zkusenosti. Mate muj obdiv.
Pavla
Ahoj Pavli :)
Děkuju moc za pochvalu…
Mám radost, že se vám takhle daří! ❤️
K tomu jak dlouho na kyblíku dítě držet – těžko říct takhle paušálně, každé dítě je jiné. Ale všeobecně je dobré se řídit tím prckem a svým pocitem z toho. Protože jeho spokojenost, je ten důvod, proč bezplenkovku děláme.
Takže jestli mu nevadí dlouho trůnit, klidně to může být i deset minut. Pokud se naopak vzteká ihned, co ho „posadíte“ a ani nějaká hračka ho nerozptýlí, asi nechce na kyblíku být.
To rozptýlení je takové dvousečné – na jednu stranu by se dítě mělo soustředit na vykonávání potřeby a ne si na kyblíku hrát, ale na druhou stranu mu to často pomůže se uvolnit a povolit i ty svěrače. Takže moje rada je – když to není potřeba, bez hračky, když to pomáhá ke zklidnění, s mírou využít ;-)
Nám kluci signalizovali i že už chtějí z kyblíku pryč – buď kopli nožičkami nebo se prostě otočili do boku a odešli nebo (když byli menší) zívli. Je jasné, že rozklíčovat signály takhle maličkého miminka je těžké, ale bude se to zlepšovat. Můžete se ho zkusit zeptat, jestli chce končit – třeba nějakou „odpověď“ dostanete ;-)
Někdy ten pláč způsobí studený kyblík, nebo celkově, že je miminku chladno. Klidný hlas maminky ale většinou pomůže odlišit velké problémy od malých.
Držím palce a gratuluju!