fbpx

Vánoce bez Ježíška

S tímhle článkem asi nebude souhlasit hodně lidí. Ale já si nemůžu pomoct. Mně se současný způsob Vánoc, jak je prezentovaný ve většině rodin, prostě nelíbí. „Napiš dopis Ježíškovi a pak buď hodný, jinak ti ty věci nepřinese.“

Svým dětem odmítám lhát

Proč bych jim měla říkat, že dárky nosí Ježíšek, když jim je s láskou vybíráme my s manželem?

Proč bych je měla strašit, že žádné dárky nedostanou, pokud budou zlobit? (Chtěl by Ježíš, abychom takhle jeho osobu zneužívali k manipulaci s dětmi? Jakkoliv si připadám nevěřící, o tomhle silně pochybuju! ;-))

Proč vyhrožovat dětem, že je odnese čert do pekla, pokud nebudou hodné? (Co to vlastně je, být hodný? Znamená to poslouchat na slovo? Neprojevovat žádné emoce? Být potichu? Chcete tohle pro své děti? Já teda ne.)

Nechci svoje děti balamutit – ani ve jménu strachu, ani ve jménu „kouzla Vánoc“.

To pravé kouzlo pro mě totiž nespočívá v pojmenování domnělého dárce tajemným jménem Ježíšek. To pravé kouzlo je schované v té atmosféře Vánoc. Vytváříme ho ze spousty drobností, které vůbec nemusí mít s Ježíšem spojitost (anebo taky můžou, jak je libo ;-)).

Jak to tedy na Vánoce koulíme my?

Praktikujeme drobné tradice, jako je pouštění lodiček, lití olova, krájení jablíčka, zapalování svíček na adventním věnci. Pečeme cukroví, chodíme na adventní trhy, díváme se na pohádky, zpíváme koledy, vyrábíme adventní kalendář, zdobíme domov, vyrábíme dárky pro naše blízké, krmíme ptáčky a stavíme sněhuláky,… A v budoucnu třeba i vyrobíme betlém, půjdeme si poslechnout nějaký vánoční koncert nebo se zúčastníme nějaké charitativní akce.

Děláme zkrátka to co ostatní rodiny, jen jsme z toho vynechali ježíškování ;-)

Víra v Ježíška = dětství?

Dalším argument zastánců Ježíška zní, že to tajemství kolem Vánoc k dětství patří. Já si myslím, že patří k Vánocům nejen v dětství. Každý rok 24. prosince vstávám s naprostým nadšením, že už je to tu! Už jsou Vánoce a je ten báječný Štědrý den. Jsem plná radostného očekávání a mám sváteční náladu. A to si představte, že na Ježíška nevěřím už 25 let! :-D

Když jsem na několika místech prozradila, že na Ježíška doma nehrajeme, bylo mi vyčítáno, že děti ochuzuju o kouzlo Vánoc.

Kdybyste viděli ta rozzářená očička našich dětí u vánočního stromečku na Štědrý den, nepochybovali byste o tom, že je to kouzelné pro ně i tak! x-) Dárky jim tam dáváme tajně, zvoníme na zvoneček a prskavky musí být taky :-)

Proč si to komplikuju

A proč se na to prostě nevybodnu a nehraju to stejně jako ostatní?

Tak zaprvé mi to lhaní prostě není příjemné. A vzhledem k tomu, že nejstarší syn je opravdu citlivý, stejně by poznal, že je to habaďůra, dost brzy – přečetl by si to v mých emocích.

A zadruhé mě fakt zvedá ze židle, že dospěláci Ježíškem (a Mikulášem a čertem) děti vydírají, zastrašují a podplácejí. Věřím, že zrovna na vás víra v Ježíška újmu nezanechala, ale pokoušet důvěru mých dětí nechci. Nechci, aby si jednou řekly „S Ježíškem nám lhali, tak proč jim věřit tohle?“. (A za slovo „tohle“ si dosaďte, co chcete – třeba pána s bonbony, nebo poučku o drogách,…)

To, jaký vztah s námi budou mít naši puberťáci, si zakládáme už teď – v jejich dětství! A já ho chci mít vybudovaný na upřímnosti a lásce.

Ještě jeden důvod k pravdomluvnosti ohledně Vánoc mám: Říkám si, co je tím vším učíme? Já bych je chtěla naučit, že dávat dárky je krásné, ještě krásnější, než je dostávat! Ukázat jim, že kouzlo Vánoc spočívá hlavně v tom společném bytí, dělání radosti svým milým a v jejím sdílení.

Udělejte si Vánoce takové, jaké chcete právě vy. Protože ať už budou, jaké budou, budou to ty vaše ♥

STAY COOL, ACT WARMLY!

(Zůstaňte v klidu, rozdávejte radost!)

"Jsem hrdá žena svého muže, architektka a především zažraná máma tří prťavých gentlemanů.
Ukazuju moderním mámám a tátům jak zůstat cool a zároveň věnovat svým dětem hřejivou náruč kontaktního rodičovství."
Vyhmátla jsem pointy alternativních směrů výchovy a srozumitelně je předávám rodičům >>

Jukněte na moje story o výchově našich dětí >>
Komentáře
  1. Bětka napsal:

    Tohle je nejlepší (ne)Ježíškiáda, jakou jsem četla.
    Článků o tom, jestli Ježíšek jo, nebo ne, je moc, ale tenhle se mi líbí nejvíc. I když u nás dárky nosí Ježíšek. Pokoušela jsem se to dětem jemně vymluvit, ale nestály o to.

    • Lucie Machutová napsal:

      Díky Bětko! ♥ U nás to asi nakonec taky tak dopadne – školka mu v tom udělala děsnej bordel a i když jsme se spolu dohodli, že si na Ježíška budeme jen hrát, mám podezření, že v něj věří.
      Každopádně to nic nemění na tom, že nám to čtyři roky fungovalo skvěle. A změnit přístup školek, to bude fakt nadlouho…

  2. Aneta napsal:

    Moc se nám s manželem tenhle přístup líbí, sami jsme to tak vnímali, jen jsme to neuměli pojmenovat. Děkuji za článek. Jen nevíme, jak to zaonačit u kamarádů, jejichž rodiče chtějí se zvykem „Ježíšek“ pokračovat. Máte nějaké tipy, rady nebo zkušenosti?

    • Lucie Machutová napsal:

      Řešili jsme to s nástupem do školky taky. Nechtěli jsme ostatním dětem kazit jejich představu Vánoc. Tak jsem si s dětmi promluvila o tom, že některé děti věří, že jim dárky nosí Ježíšek. A že je to tak v pořádku. Nikdo totiž neví, jestli Ježíšek existuje, nebo ne. Stejně tak jako je to s Bohem/Bohy. My si prostě dáváme dárky navzájem, jak to mají na Vánoce ostatní děti, záleží jen na nich.
      Stejně tak nekazí ježíškování bratrancovi – dárky pro něj jim radši neukazuju, ať mu to nevyžvaní ;-) Ale vidí nás, jak mu tam ty krabice pod stromek dáváme.
      Díky za pochvalu :-)

  3. Pája napsal:

    Tohle tema ted hodne resim. My tedy deti zadnym zpusobem nestrasime ani nemanipulujeme. Ale me se predstava Jeziska pro deti libi, je v tom kouzlo a ja si to z detstvi pamatuju. Od chvile, co vim, ze neni, uz to tolik neprozivam.. a ted z pohledu rodice vidim jaka je to silena organizace :) zavedli jsme, ze spolecne vyrobime adventni kalendar a nejaci skritkove nam tam kazdou noc neco doplni…
    Ale ja jsem takovy typ „lhare“, ze to na me pozna i dvoulete dite. Tak nevim jak dlouho nam toto vydrzi ani nevim jestli mi to ty deti vubec veri. Navic starsi ma ted velmi stourave obdobi „proc“, takze se v tom slusne topim :)

    Moje sestra jde uplne proti proudu. Oni veri na vanocniho skritka „Vanočníka“ :-D a i presto, ze kluci chodi do skolky a do skoly, musi byt konfrontovani s okolim, toto kouzlo si nechavaji a bezmezne v nej veri! Neprijde mi spatne, kdyz nakonec zjisti, ze jim to rodice jen chteli trosku „prikorenit“. Viru v neviditelne sily/bytosti je take potreba v detech pestovat..
    Jinak se vsim v clanku souhlasim :) dekuji za tak podpurny blog!

    • Lucie Machutová napsal:

      Díky za pochvalu a sdílení!
      Tady je krásně vidět, že každá rodina to má prostě jinak…
      Naši kluci právě víly a skřítky moc nemusí (když se v nějaké pohádce píše, že existují i ve skutečnosti, docela je to rozčiluje), takže s tímhle bychom u nás neobstáli.
      Takže neviditelné bytosti nepěstujeme, zato se to u nás hemží statečnými bagry, nepotopitelnými ponorkami, co jsou mazané a inteligentními Concordy – dětská fantazie je úžasná, kam se hrabou dětské knížky, psané dospěláky ;-)
      Přeju krásné Vánoce přesně podle vašich představ! ♥

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů