Uspávání hadů :)

Vždycky jsem všem říkala, že máme dobře spící děti. Prostě máme kliku, že se spánkem a uspáváním nemáme potíže.

Ale co když to není (trojitá) klika? Co když to uspávání nemáme snadné proto, že jsou od přírody spáči, ale co když jsou spáči proto, jak je uspáváme?

Máte s uspáváním dětí problém? Nechte se námi inspirovat. ;-)

Rada nad zlato

Marně vzpomínám, jestli mi to kouzlo někdo poradil, nebo jsem na něj přišla sama. Ale je to na uspávání dětí asi to nejzásadnější:

Nemyslete u toho na to, kdy už konečně zabere! Myslete na cokoliv jiného, příjemného.

Třeba si zrekapitulujte den, co se vám na něm líbilo, nebo si utřiďte myšlenky, co chcete zvládnout zítra. Zasněte se do nějakých svých fantazií, nebo jen relaxujte jako na józe.

Děti mají radary a jakékoliv emoční napětí vycítí a brání jim usnout. Když není v pohodě jejich máma, jak by mohly upadnout do „nevědoucí říše snů“? ;-)

Denní uspávání

První rady pro vás:
Neřešte školku fůru měsíců předem! Všechno s dětmi se neustále mění, co platí teď, může být za týden jinak. Navíc ve školce bude mít dítě jiný režim (většinou se mnohem víc unaví, než doma), takže je možný, že po obědě utahané bude.

Pro váš klid si zjistěte, jak se vaše učitelky staví k nespícím dětem. Jestli mají pro ně nějaký klidový režim (jako naše MŠ), nebo trvají na ležení na postýlce, nebo dokonce nutí děti mít zavřené oči (proboha!). Pokud školka tohle striktně vyžaduje, nebude asi respektovat děti ani v jiných potřebách; já osobně bych se radši porozhlídla po jiné.

Další mantra rodiče, neřešícího uspávání dětí, je:
Dítě usne, když je unavené. Když pocítí únavu, půjde usínání samo. Nesnažte se ho přeučit na jiný čas odpoledního spánku, než potřebuje. Nechte to na něm. Pak nebude třeba ho uspávat.

To, co slyším o odpoledním spánku ze všech stran, u nás taky neplatí: „Když se přes den nevyspí, bude strašná noc.“ Nebo: „Když bude spát moc dlouho, nebude chtít spát večer.“ Anebo: „Nesmí spát po páté hodině, jinak usne až o půlnoci!“

Ani jedna z těchhle vět se u nás nepotvrdila. Nevěštěte z denního spánku, jak bude vypadat ten noční. Říká vám něco „sebenaplňující proroctví“?

Když budete pořád myslet na to, že dneska večer bude teda uspávání horor, horor to bude. Děti se přirozeně snaží naplnit naše očekávání. A i když to třeba neřekneme nahlas, tyhle malé potvůrky to z nás vycítí.

Takže na tohle úplně zapomeňte – doufejte, že večer bude v pohodě! ;-)

Co pomáhá vytvořit atmosféru, vhodnou k dennímu spánku?

• Příšeří (zatáhněte trochu závěsy – pozor, jen trochu, ať dětem nepopletete den a noc!),
• klid v domácnosti (řešení důležitých věcí nechte na jindy),
• pohádka/písnička/divadlo (nějaký rituál jako signál, že může jít spát),
• láskyplná náruč (pokud kojíte, je to jasné; pokud ne, hlazení, objímání a společné ležení vedle sebe pomáhá dítě zklidnit),
• vaše čistá hlava (viz rada nad zlato).

Večerní uspávání

Hlavně se neohlížejte na okolí – ohledně nejlepšího času, kdy jít spát! Proč, jsem vysvětlovala tu. ;-)

Platí to samé, co u denního uspávání, jen vám může pozdní odchod děťátka do hajan komplikovat večerní manželskou pohodu. Pak doporučuju společné ukládání ke spánku celé rodiny a čas na partnera si najít přes den jindy. Ne vždy to jde, ale třeba je to jen dočasné – děti se někdy potřebují ujistit, že opravdu můžou jít spát, kdy chtějí ( = potřebují).

Co pomáhá ke snadnějšímu večernímu spánku?

• Tma (100% zatemnění má u nás větší vliv na ranní vstávání, než třeba čas ukládání),
• tlumené světlo (a žádné modré světlo) minimálně hodinu a půl před spaním (kvůli tvorbě melatoninu),
• fyzická námaha třeba těsně před večeří (hodina běhání venku rozhodně pomůže víc, než hodina dívání se na tv),
• žádné mobily a tablety před spaním, pohádka zásadně čtená nebo vyprávěná (oči už můžou odpočívat a fantazie jede na plné obrátky a plynule může přejít ve snění),
• koupel (některé děti zklidní, jiné jsou po ní rozjařené – řiďte si svým děťátkem).

V celém článku jsem mluvila o uspávání především batolat a starších dětí – kojence nejsnadněji uspíte kojením. (Batole samozřejmě taky, ale většinou už u toho rovnou neusne a potřebuje ještě něco potom.) U miminek nemá cenu vymýšlet něco jiného, když ten nejlepší způsob nám příroda už vymyslela. ;-)

Jak tedy vypadá uspávání u nás doma?

Samozřejmě se to s věkem dětí měnilo:

• První měsíce stačilo kojení přes den i večer. Někdy přes den helfnul i šátek nebo kočárek. (V šestinedělí i občas v noci.)
• Cca od půl roku přes den bylo potřeba děti hladit nebo držet za ručičku a být s nimi po dobu usínání (asi 2-5 minut jim to trvalo).
• Kolem roka si děti přes den chodily/lezly lehnout samy. (Máme na zemi v obýváku matraci, takže mají možnost si jít lehnout kdykoliv potřebují.) Pokud jim to samotným nešlo a bylo na nich vidět, že se jim spát chce, lehali jsme si k nim (a relaxovali s nimi).
  Večer jsme zaváděli ob den koupání a pak pohádky a spol. v naší rodinné posteli. (Ne/koupání u nás na usínání nemělo žádný vliv.) Děti usínaly během 5-10 minut, my dospělí jsme šli pryč. (Ano, „uspávali“ jsme oba – já tam byla nutná kvůli kojení, táta byl tou dobou oblíbenec.)
• Kolem dvou let už moc přes den nespali – ve školce zas začali oba dva, ale doma se toho dělo pořád hodně – na spánek nebyl čas :-D Když unavení byli, lehli si sami od sebe (klidně v pět odpoledne).
  Večer stejně jako v roce, jen jsme se v uspávání mohli s manželem střídat.
• Od třech let doma nespí vůbec. Ve školce jen někdy.
  Večer čte manžel pohádku, pak s nimi chvíli leží (cca 10 minut) nebo se jde koupat – jen jim řekne, že se na ně za chvíli přijde podívat. A oni v naprosté většině případů už spí. Spinkají ve svých postýlkách, sražených k sobě – mají své miniletiště. Během noci můžou jít spát k nám do ložnice – stále tu své místo mají.

Přeju vám, ať je u vás doma uspávání taky tak příjemný čas, jako u nás. Pokud byste potřebovali víc inspirace, nebo máte ke spánku dětí nějaké otázky, ze srdce doporučuju stránky prosimspinkej.cz nebo Lenky knížky S láskou o dětském spánku, Batole a Pohádkopsaní pro klidné spaní.

STAY COOL, ACT WARMLY!

(Buďte v pohodě, uspávejte s láskou!)