Nejčastější mýty kolem kontaktního rodičovství

(Kdo nezná Kontaktní rodičovství, v tomto článku najde shrnutý jeho principy.)

Neznámé věci v některých lidech vzbuzují strach, obavy, ale často i zvědavost a fascinaci.

Čeho se na kontaktním rodičovství bojíte vy? Čemu nerozumíte? Co je pro vás překážkou v tom, to zkusit?

Napište mi to do komentářů nebo na mail – věnuju tomu jeden z příštích článků ;-)

Tady pro vás mám 5 mýtů a obav, které kolem kontaktního rodičovství vytvářejí auru alternativnosti, nenormálnosti, až divnosti:

1. MÝTUS: Kontaktní rodiče mají dítě neustále přilepený na sobě v šátku a kočárky by nejraději upálili na hranici.

REALITA: Velká část lidí, co kontaktní rodičovství praktikujou, doma kočárek má a využívá ho. Osobně si tipuju, že je to tak půl na půl.

PROČ: To, že dítěti chcete dát co nejvíce tělesného kontaktu, neznamená, že ho nikdy nesmíte položit. U náročňátek se vám to pravděpodobně nepovede, ale většina dětí má kočárky ráda – obzvláště v období, kdy chtějí mít rozhled, všechno je zajímá a mámina hlava by jim překážela.

Kontaktní rodiče na procházce s kočárkem poznáte tak, že mají dole v košíku připravený šátek nebo nosítko pro případ, že by si to prcek rozmyslel a chtěl se nosit. :-) Když je nejhůř, bere takový rodič dítě do náruče a zbytek cesty řídí kočárek svým břichem nebo jednou rukou (vhodné obzvláště pro namakané tatínky). Dělají to i ve svém vlastním zájmu, protože úprk domů s vřešťanem v kočárku není něco, po čem byste zrovna toužili. ;-)

2. MÝTUS: Rodila jsem akutním císařem / kvůli zdravotním problémům mám naplánovaný císařský řez / zapšklá porodnice nás od sebe s miminkem po porodu separovala, TUDÍŽ neproběhl bonding, takže už nemá cenu se o kontaktní rodičovství snažit.

REALITA: Po plánovaném i akutním císaři může bonding proběhnout. Pokud jste při vědomí, může být přímo s vámi, pokud ne, alespoň s tatínkem (tisíckrát lepší než s nikým!). Ale i když bonding v prvních hodinách po porodu neproběhl, nic není ztraceno!

PROČ: Pevná vazba mezi vámi a vaším miminkem vzniká po celé šestinedělí i déle. Takže co s takovou situací?

Pokud praktikuje porodnice rooming-in, ihned, jak vám dítě vrátí, vysvlečte jej, odhalte svůj hrudník, a šup s novouškem na prsa. Pěkně se přikryjte, ať je v teple, a užívejte si to! Hlaďte jej, mluvte na něj, dívejte se na něj, nechte ho zkusit samopřisátí k prsu, očichávejte ten svůj poklad a nenechte se nikým rušit.

Správný bonding probíhá 2 – 12 hodin, takže pokud vás moc mrzí, že jste přišli o ty první dvě hodiny, vynahraďte si to odloženě, ale o to déle. ;-) Ideální je, když jde miminko pěkně z ručky do ručky a vůbec se v té době neodkládá – pokud potřebujete na wc, předejte jej taťkovi. Bonding s tátou je taky moc užitečná věc! (malý spoiler: bude vám pak s děťátkem mnohem ochotněji pomáhat ;-))

Pokud je to v porodnici fakt na pytel, hned, jak to půjde, podepište revers, a šup se ňufat a bondingovat domů. Celé šestinedělí je od toho, abyste se po porodu zotavila a s dítětem sžila, tak toho plně využijte. ;-)

3. MÝTUS: Svoje dítě nekojím, nemůžu být kontaktní rodič – bez kojení to nejde.

REALITA: Ať jsou důvody problémů s kojením jakékoliv, kvalitní laktační poradkyně si s nimi umí poradit a nasazení umělého mléka má být tou poslední možnou volbou. Nicméně i s láhví sunaru v ruce se můžete stát kontaktní mámou.

PROČ: Při kojení (mimo krmení) naplňujete dítěti potřebu kontaktu, tišíte ho, uspáváte, navazujete s ním vztah, mírní se vám poporodní blues,… A není nejmenší důvod, proč byste na tyhle doplňkové funkce kojení měla rezignovat, pokud se rozhodnete nekojit.

I dítě na umělém mléku můžete krmit v náručí, klidně i tělo na tělo, můžete se mu dívat do očí, mluvit na něj, čichat jeho vůni, hřát ho svým tělem. Může si s vámi sladit rytmus dechu i tlukot srdce.

Jak odlišná bude situace, pokud dítě na krmení vložíte do lehátka nebo autosedačky, strčíte mu láhev do rukou a jdete si po svých! (Případně si ještě před tím uděláte „vtipnou“ fotku nemluvněte s láhví.) Obojí je krmení dítěte z láhve. Ale jen jedno je kontaktní a pro psychiku dítěte prospěšné. Volba je na vás!

Místo otazníků si doplňte sama, jak se k tomu postavíte. ;-)

4. MÝTUS: Ke kontaktnímu rodičovství patří látkové pleny, nebo dokonce žádné pleny pro dítě. (Ach bože, moč a hovínka všude!)

REALITA: Kontaktní rodičovství není podmíněný používáním látkových plen – není to vůbec nutný! Bezplenková komunikační metoda je doporučována jako skvělý nástroj komunikace s dítětem, rozhodně to ale není nutná podmínka.

PROČ: Látkové pleny se dětem dávají z mnoha důvodů, pokud vás ani jeden nezajímá, není třeba se látkovkami stresovat:

• Finanční úspora,
• mnohonásobně nižší ekologická stopa,
• zdravotní benefity pro dítě,
• je to v módě,
• kombinace s bezplenkovkou je s nimi snadnější (dítě v nich cítí mokro).

K látkovým plenám se ještě dostaneme později, teď ještě ta bezplenkovka:

Při praktikování bezplenkové komunikační metody se, navzdory jejímu českému názvu, pleny dítěti dávají. Dítě pouze čůrá a kaká bez nasazené pleny. Zbytek času plenu má. (Netvrdím, že neexistuje někdo, kdo pleny dětem fakt nedává, ale v Česku je spíš raritou ;-))

Dítě při bezplenkovce má plenu jako pojistku, když se stane nehoda nebo nestihnete plenku včas sundat a přistrčit kyblík/nočník/cokoliv. Často bývají pleny pro bezplenkáče méně objemné (není třeba zachytit moc moči) a také mívají speciální střihy, aby se do nich rodiče rychleji dostali.

Bezplenkovka se dá praktikovat i s papírovými plenami – pokud se vám daří, bude vaše ekologická stopa i tak mnohem nižší. Papírová plena se dítěti nasazuje opakovaně, protože zůstává suchá. Jsou pro to vhodnější ty tréninkový, který snesou několikanásobné rozlepení pásků. Bezplenkové komunikační metodě se také později pověnujeme, zmíním už jen její výhody:

• Finanční úspora,
• skoro nulová ekologická stopa,
• zdravotní benefity pro dítě (opruzeniny neznáte, pomáhá s prdíky),
• je to v módě víc a víc.

+ obrovská výhoda navíc: Nastartujete tím komunikaci s dítětem tak hmatatelně, až vám z toho polezou oči z ďůlků! Budete si s vaším miminkem opravdu „povídat“.

5. MÝTUS: Kontaktní rodičovství hlásá, že dítě je na prvním místě a rodiče jsou povinni dát dítěti všechno, co potřebuje, ihned.

REALITA: Kontaktní rodičovství naopak hlásá rovnováhu v rodině (viz tento článek).

PROČ: Na prvním místě vždy musíte být vy. Na druhém místě váš partner a až na třetím místě vaše dítě/děti. Přijde vám to sobecké? Na malém příkladu vám vysvětlím, že je to prozíravé:

Kdo z vás někdy letěl letadlem, asi se už setkal s instrukcemi, co dělat, když vypadnou ty dýchací masky pro případ nehody. A v těch pokynech je jasně napsáno, že si masku mají první nasadit rodiče sami sobě, a až pak dítěti. Mrtvý rodič bude dítěti už k ničemu.

A stejné je to i v rodičovství: Pokud si neuspokojíte své základní potřeby, těžko budete skvělou mámou/tátou svým dětem. Budete tak akorát podrážděný z hladu, nevrlý z nevyspání a tu vřelou náruč jim prostě nedáte – nebudete toho schopný.

A proč je váš muž / vaše žena před dětmi? Pokud budete partnera dlouhodobě odsouvat na poslední kolej, s velkou pravděpodobností se vám vztah rozpadne, nebo bude stát za starou bačkoru. A chcete v takové situaci vychovávat své dítě? Nechcete. Chcete pro něj lásku. A tu mu dají jen spokojené bytosti. A to budete vy dva, pokud budete myslet sami na sebe i na sebe navzájem.

Výjimka potvrzující pravidlo: Během šestinedělí se může pořadí „drobně“ upravit, díky neodkladnosti některých potřeb nového člena rodiny. Matky na takovou situaci jsou vybaveny hormony, které jim umožní to dočasně zvládnout. (Tátové si naštudují vědomé milování, alias pomalý sex, ať se z toho po pár měsících nezvencnou ;-))

Každopádně je potřeba to správné pořadí osob v rodině mít stále na paměti a ani v šestinedělí se nestydět přijmout pomoc od širší rodiny.

Pokud si pořád nedokážete představit, jak kontaktní rodičovství začlenit do vaší rodiny, ozvěte se mi, společně vymyslíme takovou variantu, která vám sedne ;-)

STAY COOL, ACT WARMLY!