Kolikrát jste tuhle větu už slyšeli? A kolikrát jste ji svému chlapci řekli? Přijde vám OK, nebo vám pije krev jako mně?
Nejčastěji ji slyším od tatínků nebo dědečků. Proč mě čílí? Tak zaprvý je to lež. Brečí všichni. Zadruhý umí napáchat hodně škody – potlačování emocí k ničemu dobrýmu nikdy nevedlo. A zatřetí nesnáším jakýkoliv dělení na chlapy a ženský – ve smyslu, že je jedno pohlaví lepší než druhý.
Ohleduplný tatínek
Naposledy jsem tuhle větu slyšela v čekárně u lékaře. Zazněla z úst tatínka a byla určená jeho synovi, který vycházel z ordinace s propíchnutým zánětem středního ucha. Ten „milý“ otec k tomu ještě přidal další věty hodné k tesání: „To přece nebolí!“ a „Brečet můžeš venku.“ :-(
Klukovi bylo cca sedm let a vypadal, že ho to fakt bolí.
Typická ukázka, jak by to opravdu vypadat nemělo…
Tatínek se rozhlížel po lidech v čekárně a zcela jistě se za svého „srabíka, co brečí“ styděl. Ano, lidi se na ně divně dívali, ale určitě ne proto, že by odsuzovali kluka za to, že po bolestivém zákroku brečí. Spíš proto, že nechápali otcovu necitlivost a sebestřednost. (Hlavně ať si o něm lidi něco blbýho nepomyslej!)
Pevně věřím, že tohle není váš případ. Že vy klidně dítěti negativní emoce uznáte, bolístku pofoukáte, soucitně obejmete, když je třeba…
Ale stále je kolem nás spousta takových zažitých hrůzovět – tomu tátovi to kdysi v dětství taky někdo říkal. A on tomu uvěřil. A i když je teď v dospělosti na dně, i když třeba pro někoho truchlí, i když jeho duše i tělo ventil v podobě očistného pláče potřebují, stejnak si ho nedopřeje, zatne zuby a vydrží.
Případně uroní pár slz někde v ústraní, s pocitem viny, že selhal. Vždyť on chce být opravdový chlap, a chlapi přece nebrečí!
Nevychovávejme takové nešťastníky, přetrhněme spolu ten řetěz zažitých předsudků a umožněme našim dětem volně dýchat, přirozeně prožívat svůj život – teď i v budoucnu!
Má to smysl!
STAY COOL, ACT WARMLY!
0 komentářů