Bezplenkovka bývá zpočátku kouzelným obdobím, plným vzájemného porozumění a radosti z každého pokroku. V batolecím věku může ale místo očekávané „dokonalosti“ přijít bojkot, který umí rodiče pěkně potrápit. Jak tedy přistoupit k bezplenkovce s batoletem, když se věci začnou komplikovat?
Bezplenkový bojkot
Když už má rodič pocit, že bezplenkovku s dítětem zvládá, když se už už začne těšit na možné úplné odplenkování, hodí mu do toho dítě vidle bezplenkovým bojkotem.
Tedy situací, kdy naše milované robátko přestává nějaké trůnění na kyblíku nebo dávání signálů úplně zajímat a nám se nedaří vychytat žádné nebo téměř žádné čůrání či kakání.
Dokonce se můžeme dostat do paradoxní situace, kdy víme, že naše dítě potřebuje, ono ale nechce uvolnit svěrače, a následně se počůrá/vykaká do plen (nebo do kalhot pokud jsme byli už takhle daleko).
Někdy za neúspěchem není vyloženě odpor dítěte ke spolupráci, ale „jen“ nemá čas na vylučování, protože se zrovna učí chodit, leze nebo si hraje.
Nějaký kyblík, nočník nebo miska pro něj jde stranou a z bezplenkovky se stává jednostranná záležitost – rodič se snaží, ale dítěti je to jedno.
Vytratí se z toho ta (dosud fungující) komunikace o vylučování.
Co s tím?
Zaprvé je potřeba si uvědomit, že tenhle stav je normální a proměnlivost je v dětském věku na denním pořádku (a to nejen u bezplenkovky).
Dítě nám to rozhodně nedělá naschvál.
Zadruhé není dobré propadat pocitu, že všechna naše mnohaměsíční snaha tímto přijde vniveč!
Vzpomeňte si, proč jste s bezplenkovkou začínali, a proč jste v ní pokračovali!
Byl to opravdu jen a pouze důvod ušetření peněz za pleny a vidina brzkého odplenkování (což mimochodem není vůbec u BKM zaručené)?
A nebyl jeden z důvodů náhodou i fakt, že je pak dítko spokojenější, méně plačtivé a vytváří se mezi vámi obzvlášť silný vztah?
Já doufám že ano;-)
Tak tohle všechno teď neházejte z okna jen proto, že priority vašeho velkého miminka se změnily!
Odpovězte si sami na otázku: Co teď uděláme dítě spokojené?
Jak předejít zbytečnému pláči?
Jak náš vztah ještě víc posílím?
Bude to trváním na pravidelných kyblíkových sedáncích a naháněním dítěte na nočník?
Nejsou náhodou běžně velké pleny to, co by vám oběma teď situaci ulehčilo/vyřešilo?
Pokud dojdete k závěru, že povolit tlak na perfektní bezplenkovou metodu by vám oběma prospělo, dopřejte si to.
Promyslete, která varianta u vás doma bude nejlepší (papírové pleny, látkové pleny, tréninkové pleny/kahotky) a dejte si od bezplenkovky voraz.
Není to ničí prohra, není to selhání metody, ani vás jako rodičů.
Pravděpodobně je to totiž jen fáze a vaše dítko se ke komunikaci o svém vylučování zase vrátí (protože je pro něj prostě příjemnější nebýt v mokru. Ano, papírovky tohle trochu kazí, ale zase přinášejí nejvyšší míru ulehčení pro rodiče).
A pokud ani po pár týdnech obrat zpět k bezplenkování nenastane, přijměte jako fakt, že vaše dítko bylo v miminkovském věku bezplenkáček a v tom batolecím už spíš není.
Dítěti tohle neuškodí. Z nás to špatné rodiče nedělá. A ani to neznamená, že jsme to dosud dělali zbytečně nebo špatně. Prostě respektujme fakt, že ve vývoji dítěte jsou teď jiné dovednosti, na které se zaměřuje.
Na bojkot bezplenkovky u batolat se dá dívat také jako na vyjádření nespokojenosti s tím, jak teď jejich vyměšování probíhá.
Batole si ještě neumí říct „už mi nevyhovuje jak mě mami držíš nad kyblíkem – potřeboval/a bych to jinak“.
Prostě se zasekne a odmítne akci jako celek.
Můžeme tedy popustit uzdu své kreativitě a empatii a zkoušet měnit polohy, místa, nádoby, způsob komunikace…
Můžeme se také inspirovat u jiných rodičů – teď je čas na změnu zaběhané rutiny.
Další zádrhely při bezplenkování s batoletem:
Přílišná váha miminka
Může se týkat už i půlročních kojenců.
Pokud je pro nás dítě příliš těžké na to, abychom ho nad nádobou drželi v rukách, změňme pozici – můžeme si opřít o nádobu jeho bedra, zadeček, stehna… Také můžeme část váhy přinést na své břicho a hrudník.
To se lépe dělá v sedě než vestoje. Když se o nás dítě opře zády a hlavou a my se opřeme opěradlo, značně tím ulevíme svým rukám i zádům.
Detaily popisuji v článku Jak začít s bezplenkovkou.
Obličej lezoucího dítěte nemáme stále na očích
Tohle nám může komplikovat rozeznávání signálů, které nám dítko dosud dávalo.
Ve chvíli kdy začne být dítě pohyblivé, můžeme mu naši nádobu dát na oči – aby k ní mohlo dojít, dolézt, doplazit se.
Pak se může tím nejjednodušším signálem stát to, že k nádobě dítko doputuje (nebo se začne jejím směrem dívat a pod.)
V ideálním případě bychom po půl roce bezplenkování už mohli sami od sebe poznat, kdy se děťátku chce, a signály bychom tedy postupně neměli potřebovat.
Ne všichni rodiče to tak mají. V tom případě si můžeme dopomoci časováním (prostě to jednou za čas zkusit; nebo se zeptat s nádobkou v ruce).
V noci bychom my (nebo dítě) radši spali
Řešení tohohle závislí na celkové kvalitě našeho spánku.
Pokud se už pár měsíců téměř nevyspíme, možná je načase bezplenkovku aspoň v noci trochu vypustit.
Stejně jako u kojení, doporučuji zkusit dítko dát vyčůrat kdykoliv se nám to hodí a je zrovna vzhůru – jdeme spát a dítě se trochu probere? můžeme zkusit dát vyčůrat.
Probudíme se v noci vzájemně a není nutné okamžitě kojit? můžeme dát vyčůrat.
Chceme si ráno přispat a zůstat déle v posteli? zkusíme dát vyčůrat. A podobně.
Zkrátka využívat toho, že už vzhůru oba jsme, a sladit náš spánek, aby se děťátko nebudilo na čůrání uprostřed našeho tvrdého spánku.
(Všechno jde samozřejmě snáz, když nemusíme z postele kvůli tomu vylézat.)
A co když se dítě vůbec nebudí nebo protestuje, nebo se nám ukrutně nechce?
Vykašleme se na to!
Celou bezplenkovku se snažíme si zpříjemnit co nejvíce.
V batolecím věku se s námi dítě už docela domluví, už není plně odkázáno na to, jestli pochopíme proč zrovna teď pláče.
Opět – není prohra bezplenkovku v noci zredukovat. Naopak to svědčí o tom, že jsme pochopili důležitost našeho rodičovského odpočinku.
Možná budeme muset na noc začít používat jiné pleny, ale to beru jako malou daň za spokojenější rodiče ;-)
Kdy si vlastně bezplenkové batole začne říkat na nočník samo?
Tohle nemusí nastat nikdy. Není to hlavním cílem BKM.
Dítko si může samo dojít (a nemusí nám to ani dávat vědět) – za předpokladu, že to máme doma zařízené tak, aby se mohlo samo obsloužit.
Nebo se prostě může spoléhat na nás, že mu to umožníme, kdykoliv bude potřeba (i beze slov, bez říkání, bez výraznější komunikace o tom).
A ano, některé děti si říkají, ale u bezpleňkáčků předtím často proběhne fáze bojkotu – viz úvodní pasáž článku.
Pro děti jejichž rodiče jim celý jejich život umožňují vylučovat mimo pleny, kdykoliv potřebují, je celé téma WC, nočník atd. vlastně dost nezajímavé. Pro ně je to běžná věc, které moc velkou pozornost nevěnují.
Nenechme se strhnout očekáváním okolí, že se z toho velké téma v batolecím věku stane.
Pokud si to my rodiče v hlavě nastavíme tak, že je jedno, jestli se dítko počůrá, nebo vyčůrá mimo plenu/kalhoty, nevytvoříme na dítě v tomhle žádný tlak.
A ono (až k tomu jednoho dne dozraje) jednoduše začne používat WC úplně samozřejmě jako my. (Nočník nebo redukce na WC není nutný mezikrok.)
Suma sumárum se s batolaty bezplenkování dostává na okraj péče o dítě.
Batole vydrží déle nečůrat, jí více tuhé stravy, více si uvědomuje samo sebe, začíná si všímat i ostatních lidí, umí mnoho nových dovedností, lépe vidí, učí se mluvit, zajímá ho spousta věcí…
To že vaše dítě vylučování už tolik nezajímá, je normální.
Takže jak úspěšně zvládnout bezplenkovku s batoletem?
Nehrotit ji! ;-)
Přeju vám, ať se vám to daří, a pokud máte přecejen pochyby, ráda je s vámi rozpustím na individuální konzultaci:
STAY COOL, ACT WARMLY!
Buď v klidu, na bezplenkovku netlač.
0 komentářů