S tímhle článkem asi nebude souhlasit hodně lidí. Ale já si nemůžu pomoct. Mně se současný způsob Vánoc, jak je prezentovaný ve většině rodin, prostě nelíbí. „Napiš dopis Ježíškovi a pak buď hodný, jinak ti ty věci nepřinese.“
„Na to ho nezvykej, to by se ti mohlo vymstít!“
„Tímhle ho rozmazluješ, pleteš si na sebe bič!“
„Jak jednou povolíš, bude to chtít furt!“
Znáte? No jasně že jo! Některou z těchhle vět uslyší všichni rodiče od okolí dříve či později. Jsou myšleny v dobrém – dotyčný nás chce chránit, ale vycházejí z jednoho velkého omylu a můžou napáchat dost škody.
Tenhle článek bude taková obhajoba mého pohledu na hranice ve výchově. Toho jak to vidím já. Ale třeba to někoho inspiruje a víc se v tomhle uvolní (děti to rozhodně ocení ;-))
Co když dítě zalehnu? Co když spadne? Nebude nám vedro? Jak ho pak vyženeme? To už nebudeme mít sex?? Určitě se nevyspím… Určitě?
