Jedno všední odpoledne:
P: „Martínku, můžeš mi, prosím, pučit toho bagžíka?“
M: „Ano.“ „Posim.“
P: „Jé – to je supe(r)! Děkujuuu!“
M: „Kuju!“
Odposlechnuto z dětského pokoje (P 4 roky, M 2,5 roku)
Chcete vědět, jak se nám to povedlo? Čtěte dále ;-)
Jedno všední odpoledne:
P: „Martínku, můžeš mi, prosím, pučit toho bagžíka?“
M: „Ano.“ „Posim.“
P: „Jé – to je supe(r)! Děkujuuu!“
M: „Kuju!“
Odposlechnuto z dětského pokoje (P 4 roky, M 2,5 roku)
Chcete vědět, jak se nám to povedlo? Čtěte dále ;-)
Scéna jako Brno! Děti zas někde objevily plastovou lžící na obouvání bot - takovýho toho hada z IKEY, znáte?Každý držel jeden konec a tahali vší silou a vřeštěli ty klasický slogany (Já to měl první! To je moje! Já to chci! ...) S manželem jsme na to hodili oko a...