Ingrid Dach je copyinfluencerka a marketingová mentorka. Jejími online kurzy copywritingu už prošlo víc než 11 000 podnikatelek, kterým pomohla vytvořit fungující a zároveň přirozené prodejní texty.
Ráda si hraje se slovy a učí ženy vymýšlet originální texty a strategie, ve kterých se budou cítit stejně dobře jako v oblíbených šatech. Vytvářet úspěšné prodejní kampaně se učí ve špičkových zahraničních kurzech od těch nejlepších.
Ingrid má tři malé děti a inspiruje ženy k tomu, aby děti nepovažovaly za překážku v budování kariéry, ale za důvod, proč podnikat.
Já vám na ní ještě prásknu, že část života strávila v zahraničí a že je to skvělá máma a je s ní sranda ;-)
– Co tě ke kontaktnímu rodičovství přivedlo?
Principy kontaktního rodičovství mě nadchly už během prvního těhotenství, kdy jsem se poprvé začetla do Konceptu kontinua a následně začala hltat všechny možné knížky, články a diskuze o kontaktní výchově.
S příchodem dětí jsem ale pochopila, že teorie je sice skvělý základ, ale že to hlavní je naladit se na sebe a své děti, být co nejvíc spolu, poslouchat jeden druhého a intuici.
– Kdybys měla popsat své dosavadní mateřství v pěti větách, jaké by to byly?
Nejdřív jsem ležela v knihách, trochu se bála a hodně se těšila. Pak mě překvapila ta obrovská změna po porodu prvního miminka, kdy se mi najednou úplně zpřeházely priority. Další děti už nám do života připluly, jako by tu byly odjakživa. Cítím velkou vděčnost za to, že jsme spolu. A že je vše tak, jak má.
– Co ty a nošení dětí?
S nošením jsem začala hnedka u prvního syna, který prvního půl roku skoro vůbec nechtěl být v kočárku a nechtěl usínat jinak než na mně. Chtěl spávat jen v šátku a první dva roky se v noci hodně často budil.
Další dvě děti už nebyly tak vybíravé, ale i tak jsem je moc ráda nosila a nejmladší pořád ještě nosím. Moc si užívám tu blízkost – a taky volné ruce.
– Jak velcí spáči jsou vaše mladší děti?
Mladší děti jsou spánkoví pohodáři – ne, že by mě nechali vždycky spát celou noc, ale když se probudí ze spaní, stačí je v polospánku nakojit a můžu spát dál.
A když to jde, nechávám si v diáři volný čas kolem oběda, abych si mohla zdřímnout s nejmladší dcerkou, kdybych byla unavená a nevyspalá.
– Prostředního syna jsi porodila doma – byla to tvoje první zkušenost s domácím porodem? Co bylo tvou hlavní motivací rodit doma?
Prostřední syn se narodil v Dánsku, kde jsme tehdy žili. Domácí porody jsou tam běžnou součástí zdravotního systému a porodní asistentky je aktivně doporučují vícerodičkám s nekomplikovaným těhotenstvím.
Vnímala jsem, že u porodu potřebuju především klid a soukromí, a plně jsem důvěřovala své zkušené porodní asistentce, že mě porodem bezpečně provede.
Domácí porod byl krásný zážitek, během prvních kontrakcí jsem doma odpočívala se synem a společně jsme se těšili na miminko. Pak jsem strávila několik hodin tím, že jsem tančila a zpívala si, zatímco miminko sestupovalo do porodních cest. Manžel mezitím nachystal bazének, kde se mu pak syn narodil do náručí.
Celé šestinedělí jsem odpočívala s miminkem na sobě a užívala si novou sílu a energii, které jsem díky krásnému a posilujícímu zážitku z porodu získala.
– To zní krásně! Poslední porod proběhl taky doma?
Nejmladší dcerku jsem rodila ambulantně v porodnici kvůli vrozené srdeční vadě, na kterou jsme přišli už v těhotenství. To byl přesně ten případ, kdy by porod doma nebyl bezpečný. Po narození mělo ale miminko všechna vyšetření v pořádku, takže jsme za pár hodin odešli z porodnice domů.
– Co bys vzkázala sama sobě před narozením prvního syna?
Že na sebe nemám mít přehnané nároky. Že nemusím stíhat všechno a mít všechno perfektní, protože děti stejně nejvíc ocení, když s nimi jen tak jsme a věnujeme jim plnou pozornost. A že to zvládnu. :-)
– Čteš si pořád ráda o výchově dětí, nebo už jedeš spíš intuitivně podle sebe? Kdo je tvůj vzor ve výchově?
Po narození prvního syna jsem hltala všechny možné knížky, co se mi dostaly pod ruku, hodně se mi líbila třeba Naomi Aldort. Teď už se čím dál víc spoléhám na svou intuici, ale ještě pořád podvědomě čerpám z toho množství knih, které jsem tehdy přečetla.
A baví mě sledovat inspirativní ženy, jako je Lucie Harnošová, Veronika Hurdová nebo Monika Valová.
– Tak to sledujeme stejné ženy :-) Které mýty kolem rodičovství tě ovlivnily?
Naštěstí jsem se nikdy moc nenechala zviklat tím, co mi říkalo okolí. U prvního syna jsem ale hodně hlídala, jestli dělá vše podle tabulek – u dalších dětí jsem to už tolik neřešila a nechala jim volnost, ať se rozvíjejí a objevují svět svým tempem.
– A co babičky – oblažují vás „dobrými“ radami, nebo máte v tomhle společnou řeč?
Mí rodiče si občas myslí svoje, ale většinou potichu. :-) Mamce například připadalo zvláštní, že naše děti nespávají v postýlce nebo že dlouho kojím – ale respektuje naše rozhodnutí a určitě nemám dojem, že by se mě snažila poučovat nebo o něčem přesvědčovat.
– Sdílí tvůj manžel stejný pohled na výchovu? Řešíte ji spolu často?
V důležitých věcech se shodneme, ale protože každý z nás vyrůstal v jiném prostředí, občas máme jiné názory třeba na to, co dětem dovolit nebo jak s nimi o některých věcech mluvit. Není to ale nic zásadního, co bychom museli nějak často řešit.
– Co tě na rodičovství nejvíc uspokojuje a naplňuje?
Baví mě, že jsem šéfkou svého času a že záleží jen na mě, co budu dělat a jaký budeme mít den.
A baví mě hrát si, smát se, jen tak běhat venku, kreslit křídama na chodník, stavět věže z Lega, číst pohádky, péct koláče, nahlas si zpívat, tancovat, skákat do kaluží, chodit ven v dešti… a dělat s dětmi spoustu dalších věcí, na které bych si jinak nenašla čas.
– Co naopak vnímáš na rodičovství jako nejtěžší?
Najít si čas na sebe. Jako workoholik s tím mám velký problém a musím se na to vědomě soustředit, protože jinak si večer všimnu, že jsem se celý den věnovala dětem nebo práci a neměla jsem ani chvilku na to, abych mohla jen tak být sama se sebou nebo odpočívat.
– Děti vás často vidí u notebooku nebo s telefonem v ruce – snažíte se je před tím chránit?
Děti samozřejmě vidí a vědí, že pracuju na počítači, takže by nemělo smysl vykládat jim, že je to něco špatného. Nejstarší syn si na počítači hraje logické a deskové hry, prostřední se dívá na pohádky.
Neberu to nijak tragicky – vím, že si to pak vynahradíme tím, že půjdeme ven nebo budeme dělat jiné věci.
– Tvoje pracovní nasazení je obdivuhodné! Za rok jsi od nuly vybudovala skvěle šlapající business, kterým uživíš celou rodinu. Mám pocit, že jsi pracovala už na konci svého posledního šestinedělí, je to tak?
Během šestinedělí jsem nepracovala, dopřála jsem si šest týdnů válení na gauči s miminkem na břiše přesně tak, jak jsem to měla původně v plánu. A i pak jsem si nechávala otevřené, jestli a jak moc začnu po porodu pracovat.
Dcerka byla naprosto nenáročné miminko a krásně spala, takže jsem měla energii a chuť pustit se pak znovu do práce. Začínala jsem pomalu zase psát texty, když mi spala v šátku. A postupně jsem si přibírala víc a víc práce a projektů.
Když měla půl roku, rozhodla jsem se své podnikání víc rozjet a vstoupila do ročního marketingového kurzu Somba. Pár lidí mi sice říkalo, jestli s tím nechci raději počkat, ale já jsem cítila, že je to přesně to, co potřebuju – přestat ztrácet čas zbytečnostmi, mít jasnou strategii a začít pracovat efektivně.
Občas mám sice dny, kdy se cítím unavená, protože si toho na sebe naložím hodně, ale beru to všechno jako ponaučení pro příště, aby se mi to už nestalo.
Určitě nelituju toho, že jsem rozjela podnikání na rodičovské dovolené – naopak jsem ráda, že teď můžu sobě i dětem dopřát svobodu.
– Jak jste na tom vlastně s hlídáním dětí? Máte poblíž babičky nebo využíváte chůvy?
K mým rodičům to máme dvě hodiny cesty, takže to není tak, že by se tu mohli kdykoliv zastavit a na chvíli pohlídat děti. Jednou za měsíc za nimi ale přijedeme na víkend, kdy se postarají o děti a já si můžu dopřát odpočinek nebo dohánět pracovní resty.
Placené hlídání momentálně využíváme spíš nárazově, například když mám větší kampaň a potřebuju pracovat víc hodin denně, než mívám zvykem.
– A jak si udržujete s manželem dobrou náladu – jak se vyhýbáte ponorce, když jste pořád spolu?
Jsme sice oba doma, ale střídáme se u dětí, takže spolu netrávíme celý den. Naopak si užíváme ty vzácné okamžiky klidu, kdy si děti samostatně hrají nebo spí a my na sebe máme čas.
A občas jede manžel na celý víkend na turnaj nebo vezmu já na pár dní děti ke svým rodičům.
– To zní super! Co je podle tebe největší výhoda podnikatelek-matek?
Pro mě je to určitě volnost a svoboda – můžu si zorganizovat svůj den a svůj život přesně tak, jak chci já. Můžu přizpůsobovat svoje pracovní tempo tomu, jak rostou děti, a sama si určovat, kolik času chci denně věnovat práci a kolik rodině, sobě a odpočinku.
– Co bys poradila maminkám, které zajímá možnost budovat si svůj business během mateřské? Čím začít a čím se naopak nezdržovat?
Určitě bych jim řekla, ať nečekají na dokonalost a jdou do akce – protože jen tak nejlépe zjistí, jestli je podnikání opravdu baví a naplňuje.
Doporučuju nezdržovat se tím, že budou tvořit web, ladit barvy, pořizovat si drahé vybavení… to všechno může počkat.
Já začínala podnikat doslova s nulovými náklady – měla jsem jen počítač připojený k internetu a své nadšení. Vše ostatní jsem pak postupně řešila a ladila za pochodu – první texty jsem psávala na gauči, první kurzy točila v dětském pokojíčku vedle palandy.
– Jaké máš plány pro příští půlrok?
Momentálně mě nejvíc ze všeho baví pomáhat ženám s prodejními kampaněmi, takže chystám další běhy mastermindů, mentoringových programů a kurzu Prodávejte jako hvězda.
Kromě toho bych chtěla začít i se živými přednáškami a v červnu se chystám na konferenci Selfmade summit, kterou na Islandu pořádá moje mentorka Sigrun. Mým velkým snem je mluvit tam na pódiu, tak jsem zvědavá, jestli se mi tohle přání vyplní. :-)
– Tak to budu držet palce! Co ti pomáhá se odreagovávat? Co tě nabíjí?
Kdykoliv to jde, jdu ven – ideálně do lesa, ale stačí mi i naše zahrada nebo hřiště, kde se opřu o strom, pozoruju mraky a zhluboka dýchám.
A když mám jen pár minut, dám si sprchu nebo si zacvičím a zatancuju.
– Dokážeš se vůbec zlobit na děti? Znám tě jen jako věčně usměvavou a vůbec si tě nedokážu představit jako rozzlobenou mámu.
Určitě jo, jsem taky jenom člověk. :-) Když mám náročné období, jsem unavená nebo je toho na mě prostě moc, řeknu dětem hezky od plic, co mám na srdci.
Ale je pravda, že mám docela velkou trpělivost a jen tak něco mě nevykolejí a nerozhází.
– Váš nejstarší syn se vzdělává jako domškolák – bylo to těžké rozhodnutí?
Když byly nejstaršímu synovi 4 roky, rozhodla jsem se, že chceme jít cestou domácího vzdělávání. Vnímala jsem, že to bude ta nejlepší možnost pro něj i pro nás.
Tehdy jsem si řekla, že k tomu potřebujeme komunitu podobně naladěných rodin a taky možnost skloubit práci s péčí o děti.
Když jsme se přestěhovali ze zahraničí zpátky do Česka, založila jsem ve Zlíně komunitní skupinu svobodný děti, se kterou jsme se pravidelně scházeli a pořádali jsme společně nejrůznější akce pro děti.
Zároveň jsem začala zkoušet způsoby, jak bych si mohla přivydělávat, aniž bych se musela vracet do své původní práce ve vědě. Zkoušela jsem pracovat v lesní školce, doučovat matematiku…
Nakonec jsem začala psát texty pro technické firmy a rozjela vlastní podnikání, takže nic nebránilo tomu, abychom mohli začít s domácí školou.
– Jak volbu domácí výuky hodnotíš ted´?
Teď se syn doma učí rok a půl a přijde mi skvělé, že má dost času na svoje koníčky a na to, v čem je opravdu dobrý. Můžeme kdykoliv cestovat, jezdit na výlety, učit se svým tempem a objevovat svět tak, aby nás to všechny bavilo a aby nám to dávalo smysl.
Je mi hodně blízký worldschooling, kdy se děti učí tím, že cestují a na vlastní oči i další smysly se učí o světě.
– Když jsme u cestování, kam by ses ted´ podívala nejraději?
Ze všeho nejraději bych se teď teleportovala na Fidži a další ostrovy v Pacifiku – před 10 lety jsem tam strávila měsíc a fascinuje mě místní příroda, kultura a pohoda.
Ale baví mě cestovat i po Evropě – mou oblíbenou destinací je Balkán. Už jsme byli v Srbsku, Severní Makedonii a Černé hoře, teď si brousíme zuby na Albánii.
Ať vám to vyjde a děkuju za rozhovor! ♥
STAY COOL, ACT WARMLY!
(vydělávej i buď kontaktní ;-))
0 komentářů