fbpx

Náš život bez dudlíku (i s dudlíkem)

Velké coming out Zažrané mámy!

Naši starší kluci používali dudlíky. Tak. A je to venku.

Copak jsem nevěděla, že kazí přisátí a vůbec kojení neprospívá?

Případ první

Popravdě si to už u toho prvního nepamatuju. Asi jsem to věděla, ale pro jistotu jsem si dudlík do porodnice vzala. No – dostal ho hned první noc – pomohl mu na bolesti bříška.

Nadšená jsem nebyla, snažila jsem se nabízet spíš prso, než dudlík, ale pána štvalo, že to z prsu hned teče a on přece chce jen dudlat (no jo, nalitá prsa díky tříhodinovým intervalům … :-( )

Když pak v půl roce už mléko neteklo tryskem, bylo už mládě na dudlík příliš zvyklé a vyžadovalo ho. Ne nějak vehementně a často, ale bez něj jsme to prostě neuměli.

Naštěstí jsme se dudlíku zbavili při první rýmě v devíti měsíci – nemohl s ním pořádně dýchat, tak ho nechtěl. Po vyléčení jsme mu ho už nevraceli.

Případ druhý

Byla jsem odhodlaná dudlík druhému synovi nedat. Jenže!

Vzala jsem si ho opět pro sichr do porodnice. Chyba!

Dostal ho druhou noc – nechtěla jsem budit spolubydlící maminku, tak jsem dítě umlčela dudlíkem. (Myslíte, že mě napadlo poprvé, nebo aspoň podruhé, vzít si dítě k sobě do postele? Ne. To bylo přece zakázané!)

Opět jsem se snažila dudlíku zbavit, ale pořád mi nikdo nevysvětlil, jak to dělat, když chce dítě jen dudlat a nechce pít mlíko.

Po roce měl dudlík už jen na spaní – na tu usínací část, pak jsme ho vyndavali. Dudlík byl vyhrazen pro stavy usínání nebo nejistoty. Když byl v pohodě, rozhodně ho neměl. Ale i tak – místo, aby se šel uklidnit k mámě, vrazil si do pusy kus gumy :-/ Nechala jsem ho, vytvořit si vztah s věcí, místo prohlubování vztahu se mnou.

Lituju toho? Teď už ne. Litovala jsem, než jsem zakusila, jaké to tedy s novorozencem bez dudlíku je.

Teď už vím, že s dudlíkem je všechno o tolik jednodušší! „Jen“ to kojení je pak těžší (ano, druhorozený měl s kojením problémy celý dva a třičtvrtě roku). Každopádně jsem tehdy dělala jen to, co jsem věřila, že je pro něj nejlepší.

Případ třetí

Tentokrát jsem dudlík do porodnice nebrala. (Ale koupený jsem ho srabácky měla – zůstal doma v pohotovosti.) Porodnici jsem zvládla levou zadní – byla jsem na pokoji sama a dítě si do postele brala ( i když jsem pak byla na black listu a i uklízečka mě hlásila doktorce!)

Pořád jsem nevěděla, jak řešit potřebu dudlání. I když jsem kojila na požádání, mléka bylo z počátku fakt dost a teklo po pár sacích pohybech. Manžel ze mě šílel, že si to zbytečně ztěžuju. Asi tak trilionkrát se mě opatrně zeptal, jestli ten dudlík nezkusíme.

Vydržela jsem jeho zviklávání a vytasila se s malíčkem – v jedné chytré americké příručce malíček jako alternativu k dudlíku doporučují. Sice to není prso, ale krmí se tak miminka mlékem, tak to asi přisátí nekazí.

Takže nám začala éra „Chce dudlík, dej ho na prst!“ Seděli jsme pár týdnů přikovaní vedle prcka a střídali se v nabízení malíčku.

Výhody oproti dudlíku:

  • Nevydržíte to hodinu v kuse, prostě ten prst zkusíte vyndat a ono to třeba vyjde.
  • Poznáte, kdy dítě dudlá se slábnoucí intenzitou – usíná, a kdy naopak dudlání zesiluje – chce nakojit.
  • Jste to vy, vaše tělo, jste u něj/ní, není to plast nebo guma.
  • Malíček se vám neztratí. :)

Nevýhody oproti dudlíku:

  • Klade to vysoké nároky na hygienu rukou a pečlivé střihání nehtů.
  • Nic moc mezi tím neuděláte (ale pár článků jsem vám jednou rukou napsat zvládla ;-)
  • Po pár minutách máte prst jak vodník (viz první výhoda).

Tak a teď si prosim vás nemyslete, že vás nabádám malíček nabízet! To vůbec ne! Jen sepisuju naše zkušenosti. My jsme to prostě jen s prsy nedali.

Bez dudlíku je to totiž s miminkem o tolik těžší!

Brečí vám dítě v kočárku? Smůla! Dudlík by to vyřešil raz dva. (S rukou v kočárku jsem šla jen jednou a nikdy víc! Od té doby jen šátek.)

Potřebujete dítě v noci přebalit ještě před nakojením? Smůla! Bude to s řevem a probudí se celá rodina. Dudlík by pomohl miminku tu chvíli vydržet potichu.

Rozbrečelo se dítě na veřejnosti? Smůla – to se stydíte i ten prst použít. Dudlík by to vyřešil raz dva.

Dítě má hlad a žena je doma za pár minut? Smůla! Prořve vám to celé. Dudlík by jej na tu chvíli utišil.

Babička chce vozit v kočárku? Asi taky smůla! Co když se vnouče probudí? Jak ho utiší? Dudlík by byl super pojistka pro váš klid, že nebude dítko vozeno v kočáru řvoucí.

Zkrátka jsou to galeje, starat se o miminko bez dudlíku.

Litovala jsem, že jsem dudlík zakázala? Nikdy! Naopak jsem na sebe byla náležitě pyšná. Synovi jsou čtyři měsíce a nepotřebuje už ani ten prst. Jeho potřeba dudlání se výrazně snížila. Tvorba mléka se mi ustálila a už můžu sloužit i jako přírodní dudlík :-D Ale většinou to opravdu potřeba není.

Jsem na nás hrdá, že jsme to s manželem vydrželi a věnovali synovi ty cenné desítky minut navíc, o které byli bráškové ochuzeni.

Jo a proč jsem to tak hrotila?

  • Dudlík může pokazit přisátí k prsu – pusinka pracuje jinak. Doporučuje se ho nepoužívat minimálně po dobu šestinedělí. (Jenže to je právě to nejobtížnější – své dítě ještě neznáte dokonale, ještě nepoznáte, co kdy potřebuje a jeho potřeba sát je ohromná. Po šestinedělí to byla už brnkačka.)
  • Dítěti s dudlíkem se spouští sací reflex ihned – dudlík se mu dotkne horního patra. Ale u prsu to tak není, bradavku musí dítě nejdřív nasát hluboko do pusinky, aby se horního patra dotkla a reflex se spustil. A s tím pak dudlíkované (nebo lahvované děti) můžou mít problém. (Tady je to hezky vysvětleno.)
  • Dudlání šidítka potlačuje pocit hladu a oddaluje kojení (toho naše mámy využívaly, aby jim děti vydržely předepsané tři hodiny). Velké pauzy mezi kojeními ale snižují tvorbu mléka.
  • Odnaučení není vždycky snadné (my měli fakt kliku, uvědomuju si to).
  • Dudlík u zubatých dětí kazí skus. (My omylem koupili dudlík pro nedonošené děti -4 – 0 m. Ten mi zubařka schválila, že alespoň není moc velký. Na něm prostřední syn vydržel celý rok a půl.)
  • Přijde mi nerozumný dítěti vytvářet citovou vazbu k věcem, tu má mít k lidem.
  • Dudlíkem mívají lidi sklon řešit všechno – bolest, hlad, potřebu kontaktu, počůrané pleny, potřebu prdět, nudu, …

Takže i když to tak většinu článku nevypadalo, doporučuju vám se na dudlík vykašlat. Vykašlat a radši se ztotožnit s myšlenkou, že mateřství (rodičovství) je něco, co vaši pozornost zaměstná na 100 % – v počátcích určitě.

Nehledejte zkratky (jako já v prvních dvou případech), zkuste být pro své dítě plně k dispozici. Kontaktní rodičovství vám v tom krásně pomůže – šátek, spaní s dětmi, kojení na požádání, bezplenkovka – všechno tohle pomáhá se bez dudlíku obejít co nejčastěji. Věřte mi, já to žiju na vlastní kůži ;-)

STAY COOL, ACT WARMLY!

(Buď hustá, jednej v zájmu dítěte)

 

"Jsem hrdá žena svého muže, architektka a především zažraná máma tří prťavých gentlemanů.
Ukazuju moderním mámám a tátům jak zůstat cool a zároveň věnovat svým dětem hřejivou náruč kontaktního rodičovství."
Vyhmátla jsem pointy alternativních směrů výchovy a srozumitelně je předávám rodičům >>

Jukněte na moje story o výchově našich dětí >>
Komentáře
  1. Jel napsal:

    Svatá pravda.
    My byli bez dudlíku. Mám svoje prvorozené a od začátku jsem byla rozhodnutá – žádný dudlík. I tak jsem jeden dostala darem… Ale alespoň jsem na rady příbuzenstva mohla říkat, že dudlík máme, ale že ho zatím nepotřebujeme, když se mě ptali, proč ho malá nemá :)
    V porodnici mi jen řekli, že interval nesmí být delší než tři hodiny… Tak jsem přikládala pořád, abych nastartovala laktaci. Malá sice nic nevycucla, ale trpělivě dudlala. Dvakrát jsem jí dala z vlastní iniciativy příkrm, protože dudlala, mléko začínalo téct, ale těch pár gramů to nespasilo.
    Taky jsem slyšela, že v porodnici neradi vidí miminko v posteli maminky. A co. Přes den tam se mnou malá byla a basta :)
    Doma jsme vlastně neznali pláč. Když malá chtěla, dostala prso. Takže žádné plakání…
    Později v šestinedělí to bylo náročné a dudlík jsem vyndala, zkusila… A malá ho plivala. Takže jsem si řekla, že je to znamení a dudlík prostě nebude :)
    A jsme bez něj i teď, ve dvou měsících a už ho asi dávat nebudu. Intervaly mezi kojením se přirozeně prodlužují, jak si malá umí vzít z prsa víc najednou a denní uspávání řeším šátkem.
    A že pláče v kočárku po městě? Tak prostě zapluju k nejbližší lavičce a nakojím. A jestli tím někoho pohoršuju, tak mají smůlu.
    A že občas pláče v MHD? Prostě ji vytáhnu z kočárku a pochovám. Prostě si věřím, že když autobus zprudka zastaví, situaci zvládnu. Lepší než stresovat řidiče plačícím mimčem, které umí řvát jako tygr :D

    • Lucie Machutová napsal:

      Tleskám takové sebejistotě hned u prvního dítěte! :-)
      My jsme měli první a třetí dítě na konci podzimu, takže to se moc posedávat na lavičkách už nedalo (a ještě vytahovat dítě z fusaku a prso z kožichu), ale takhle v létě je to ideální řešení! :-)
      Gratuluju ke zvládnutí šestinedělí bez dudlíku a díky za sdílení zkušenosti!

  2. Karolina napsal:

    Zdravím! Naše první dcera byla bez dudlíku ale u dalšího ditete možna bych přece jen dudlik zkusila. Ze začátku jsem měla problémy s kojením – málo mléka, nechtěla přibírat, v porodnici nám dopodučili dokrmovat (což jsem pak s pomocí laktační poradkyně odbourala ), a abych nastartovala kojení – Hodně jsem kojila,kojila a kojila..a samozřejme nechtěla jsem kojení pokazit, tak jsem dudlík nenabizela. Pak jsem to zkoušeli, byl ji cca měsíc, ale už se na něj nikdy nezvykla a nechtěla ho. Nejsem ale striktne proti dudlíku
    U druhého ditete neumím si představit, abych prosedela tolik hodin a jen kojila.. Proto obdivuji te, že jsi nepoužívala dudlik zrovn u třetího :)

    • Lucie Machutová napsal:

      Doporučuju šátek – v něm se dá kojit a mít volné ruce pro starší ;-)
      Já bych (po tom, co vím a zažila jsem s dětmi při kojení) už dudlík vůbec nekupovala. Ale chápu, že každý to má jinak.

  3. Karolina napsal:

    Díky za názor, uvidíme jak to budeme zvládat za pár měsíců :) šátek a nositko použivali jsme hodně, ale kojit v nositku naučila jsem se asi když ji bylo 6 měsíců. Docela praktická věc!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů