fbpx

Jak dát dítěti najevo, že tohle je přes čáru? (bez plácání přes zadek)

odkaz na související článek

Hranice ve výchově jsou potřeba. Potřebuje je jak dítě, tak vy. Jak je s respektem v rodině vytvořit, jsme si říkali minule.

Dnes se podíváme na to, jak na jejich dodržování s láskou trvat – jak dát pevně, ale láskyplně najevo, že „takhle opravdu ne!“

Dítě neví, že překročilo hranici

Pokud je pro dítě situace nová, a ono teprve zjišťuje, co může a co ne, možná si vystačíte s důrazným slovním upozorněním, odpovídajícím všeříkajícím pohledem nebo gestem.

Pokud jde o nebezpečnou situaci, klidně použijte slovo NE (kterým jindy neplýtvám, ale o tom si povíme příště).

Mezi další vhodná slova patří: DOST, STAČÍ, PŘESTAŇ, SLEZ, STŮJ, STOP, apod.

Váš pohled musí značit, o jak vážnou věc jde. Předpokládejme, že dítě překročilo vaši pevně nastavenou vnitřní hranici, tudíž takové chování opravdu nechcete. Tvařte se odpovídajícně naštvaně, rozhořčeně, šokovaně, pobouřeně, zle, … Upřímnost je v tomhle klíčová – dítě z vašeho výrazu přečte tu potřebnou emoci, aniž by ji muselo umět pojmenovat.

Gesta rukou jako „ty-ty-ty“, překřížení rukou, otevřená dlaň natažené ruky, ruce v bok, ruce do stran s dlaněmi nahoru, … pomůžou dětem situaci lépe pochopit.

Dítě dobře ví, že to nemá dělat

Pokud dítě na předešlé věci nereaguje, nebo pokud už z dřívějška ví, že tohle chování není vhodné, můžete přidat zvýšení hlasu s ještě důraznější mimikou a gestikulací.

V případě nebezpečí nebo přetrvávajícího nereagování dítěte můžete nezbedníkovi fyzicky zamezit v pokračování činnosti.

Například chytit do náručí dítě, které nezastavilo a hodlá vkročit do vozovky. Nebo chytit předloktí dítěte, které se napřahuje k bití jiného dítěte. Nebo odnést pryč dítě, které hází písek po dětech.

Jak se to liší od plácnutí?

Možná vám může přijít, že je už jedno, jestli dítěti chytíme ruku, nebo ho přes ni plácneme. Ale stejné to není.

Chytnutí ruky (a jiné fyzické bránění) musí být sice pevné, ale stále laskavé. (S láskou v srdci, s myšlenkou mám tě rád/a i v tuhle chvíli.)

Neměli byste být na dítě zuřivě naštvaní, neměl by ten fyzický kontakt být agresivní. Měli byste použít co nejmenší možnou sílu k zastavení dítěte.

Plácnout dítě s láskou fakt nejde. Buď to štípne (a dítě vnímá bolest, ne lásku) nebo to je takové vlažné dotknutí, které nedává dost jasně najevo překročení hranice.

Zkrátka – nechceme, aby to dítě bolelo (nechceme ho vytrestat), ale pouze zamezit v pokračování činnosti.

Pokud se vám to povedlo s láskou, nebudete po tom cítit vztek – nebezpečí/nežádoucí chování pominulo, není tedy důvod se zlobit.

Rozčílí mě skoro všechno

Pokud vztek cítíte, nebo vás rozčilují i věci, které nejsou za vaší pevnou vnitřní hranicí, pravděpodobně v té situaci máte svou rodičovskou Achillovu patu (pst – můžete jich mít hned několik, bohužel).

Můžete se nad situacemi, které vás rozčilují bez „objektivního důvodu“, zamyslet a najít jejich společného činitele. Třeba vás čílí, když dítě víská radostí – ale vadí vám to jen na veřejnosti, doma ne. Nebo nesnesete plýtvání jídlem – ale jen tím, co uvaříte vy. Nebo vám vadí běhání v čekárně u doktora – ale když tam jste sami, nic to s vámi nedělá.

Většinou za tím jsou naše vlastní zkušenosti z dětství. Něco nám někdo v dětství zakazoval tak dlouho, až jsme si to zvnitřnili a bereme to jako dogma, které se nepřekračuje.

A to, že tohle vaše dítě nerespektuje, nás neskutečně vytáčí. Ostatně – nikdo nás nedokáže naštvat tolik, jako naše vlastní dítě. ;-)

My sami jsme to dělat nesměli! Možná nás za to trestali. Možná jsme si to ale v naší dětské hlavě jen tak smotali dohromady a nikdo to po nás vlastně takhle nechtěl. Ale my tomu věříme – naše vlastní vnitřní dítě tomu věří. Z racionálního hlediska dokážeme pochopit, že je to blbost, ale v kritické situaci si nemůžeme pomoct a rozčiluje nás to.

Léčení vnitřního dítěte může působit dost ezotericky, ale každý psycholog by s vámi vaše dětství určitě taky probíral.

Takže pokud se vám dlouhodobě nedaří se včas zastavit a ty neadekvátní reakce odstranit, zkuste se nechat vést odborníkem nebo nějakým kurzem pro rodiče. Díky mému taháku zdarma se v jejich nabídce zorientujete ;-)

Jste skvělí už ted´!

To, že jste se do tohohle článku začetli a dočetli ho až sem, znamená jediné – jste úžasní rodiče pro své děti! Chcete pro ně to nejlepší a jste ochotni na sobě pracovat, aby se vám to povedlo.

Držím vám v tom palce a nabízím vám svou pomocnou ruku formou online konzultací. I díky vám to budou mít další generace jednodušší a tělesné tresty nebudou k výchově potřebovat! ;-)

STAY COOL, ACT WARMLY!

(Chyť ho v klidu a s láskou)

"Jsem zažraná máma tří prťavých gentlemanů (profesí architektka a taky hrdá žena svého muže).
Ukazuju moderním mámám a tátům jak zůstat cool a zároveň věnovat svým dětem hřejivou náruč kontaktního rodičovství."
Vyhmátla jsem pointy alternativních směrů výchovy a srozumitelně je předávám rodičům >>

Miminko teprve čekáte? Tak to se vám šikne Manuál prvorodičky >>
Ať vás mateřství nezaskočí ;-)
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů