Dítě křičí z plných plic, dupe, hází věcmi, nadává, kope kolem sebe, ničí věci, tříská dveřmi, vyhrožuje agresí, zoufale pláče a „pálí“ za sebou mosty …
Máte tohle taky občas doma? Nezoufejte, mám pro vás triky pokročilého respektujícího rodiče
Výchova všeobecně
Budeš mít sourozence! Aneb jak předejít žárlivosti
Chcete předejít žárlivým scénám, až se vám narodí další člen rodiny? Bojíte se, že se děti nebudou mít rády? Chcete to vašemu staršímu broučkovi co nejvíce usnadnit?
Mám pro vás několik tipů, které se nám osvědčily:
Vánoce bez Ježíška
S tímhle článkem asi nebude souhlasit hodně lidí. Ale já si nemůžu pomoct. Mně se současný způsob Vánoc, jak je prezentovaný ve většině rodin, prostě nelíbí. „Napiš dopis Ježíškovi a pak buď hodný, jinak ti ty věci nepřinese.“
Jak vybalancovat potřeby novorozence a mé vlastní
Asi se to na vás už teď valí ze všech stran – máma je na prvním místě! A je to dobře. Protože to je základ spokojené rodiny – mít každý sám sebe na prvním místě.
Ale také jste už určitě zaregistrovali, že – zejména v šestinedělí s čerstvým miminkem – to prostě vždycky nejde. Jak prakticky na to?
Povolíš, zapláčeš!
„Na to ho nezvykej, to by se ti mohlo vymstít!“
„Tímhle ho rozmazluješ, pleteš si na sebe bič!“
„Jak jednou povolíš, bude to chtít furt!“
Znáte? No jasně že jo! Některou z těchhle vět uslyší všichni rodiče od okolí dříve či později. Jsou myšleny v dobrém – dotyčný nás chce chránit, ale vycházejí z jednoho velkého omylu a můžou napáchat dost škody.
Chlapi nebrečí
Kolikrát jste tuhle větu už slyšeli? A kolikrát jste ji svému chlapci řekli? Přijde vám OK, nebo vám pije krev jako mně?
Proč mě čílí?
Snažím se děti moc neprudit
Tenhle článek bude taková obhajoba mého pohledu na hranice ve výchově. Toho jak to vidím já. Ale třeba to někoho inspiruje a víc se v tomhle uvolní (děti to rozhodně ocení ;-))
Hřištní filosofování
Na dětských hřištích potkávám nejčastěji čtyři druhy maminek – soukromě jsem si je nazvala mamky salámistky, mamky pohodářky, mamky nadšenky a mamky velitelky. Jak je poznáte?
Jak na vnitřní hranice?
Víte co to je? Setkali jste se s tím už? Je vám jasné, co se tím myslí?
Povím vám, jak je vidím já, a hlavně proč se jimi vůbec v rámci výchovy zabývat.
Kouzelná slovíčka a jiná havěť
Jedno všední odpoledne:
P: „Martínku, můžeš mi, prosím, pučit toho bagžíka?“
M: „Ano.“ „Posim.“
P: „Jé – to je supe(r)! Děkujuuu!“
M: „Kuju!“
Odposlechnuto z dětského pokoje (P 4 roky, M 2,5 roku)
Chcete vědět, jak se nám to povedlo? Čtěte dále ;-)
